Covid je jako Hitler

Taje. Sníh mizí. U nás za oknem. Jinde naopak napadl. Tam, kde je to neobvyklé. Třeba v Izraeli. Jeruzalém je pod sněhem. Bílý Jeruzalém. Takové jsou tituly v tamních médiích. Jenomže i tam už taje a dnes má pršet.

Hlásí to web tamní televize KAN 11 a přidává obrázek (ZDE). Předtím si ale lidé a hlavně děti sněhu užily. Třeba na Chrámové hoře (ZDE).

Ondřej Neff se dnes (18. 2.) na Neviditelném psu svěřil, že mu Lidovky poskytly „příležitost snů: napsat si pro pondělní vydání co chci, podle vlastního zaměření a zájmu“. To je široká svoboda slova! Takovou ale máme my, blogeři, každý den - na iDNES, pokud si dobře pamatuji kodex, třikrát za 24 hodin.

Není to úžasné, psát jen tak a přitom ne do šuplíku? Vždycky jsem měl problém s tím, když po mně někdo v diskusi chtěl: měl byste napsat o tom či onom. Takové úkolování, byť dobře míněné, mi svazuje křídla svobody. Prostě, moc mi nejde psaní na objednávku. Chci psát o tom, o čem chci psát já, ne na téma, které určí někdo jiný.

V Tel Avivu začíná  judistický grandslam, bezpečnostní a hygienická opatření jsou striktní, není divu. Koronavir všude kolem a na akci aktuálně 422 judistů obého pohlaví z 60 zemí. Ve středu proběhlo v hotelu Hilton rozlosování, Lukáš Krpálek jako nasazená jednička si počká na vítěze duelu Marinič (Slovinsko) vs Vakhaviak (Bělorusko) a nastoupí tedy v druhém kole poolu A.

Tyto „úlety“ do sportu (začíná také play off Evropské ligy UEFA) jsou jakýmsi odreagováním od tragické bilance covidu, která, kdyby to bylo v pohádce, přiměla by mnohá naše města potáhnout se černým suknem. Žiji v regionu, který patří k nejhorším (český západ). Umírají nejen senioři, nedávno jsem psal, že si nemoc vybrala svoji daň v podobě odchodu mého dlouholetého spolupracovníka a kamaráda, mladšího než já. Vehnalo mi to slzy do očí.

Když jsem  to zvěstoval jinému kolegovi, také už v kategorii „státní rentiér“, podotkl: V první linii v  naší nemocnici pracuje můj zeť a vnučka a říkají krutou pravdu. Umírají i lidé kolem pětatřiceti.

Vytanula mi na mysli slova prezidenta České lékařské komory dr. Kubka: „Když už nevěříte politikům, věřte nám, zdravotníkům“ (a dodržujte opatření, buďte ohleduplní, dávejte na sebe pozor). Jenomže i dr. Kubek je považován některými za „internistu vyvolávajícího paniku“. Proto říkám: Když už nevěříte prezidentovi ČLK, věřte alespoň lékařům z nemocnic. Včera (17. 2.) vystoupil v televizních zprávách primář karlovarské nemocnice dr. März – a světe div se, říkal to samé co dr. Kubek.

Plyne z toho pro mě jediné. Co mohu jako prostý občan udělat? Věřit lékařům a respektovat stanovená opatření. Nemyslím si, že jako laik bych byl chytřejší než odborníci. Vím, že je to někdy těžké, i naši širší rodinu postihla pandemie ekonomicky (i zdravotně, naštěstí bez následků), ze dne na den skončilo v březnu 2020 podnikání a dodnes se neaktivovalo, pomáháme si, jak se dá a to poslední, co bychom měli dělat je přilévat olej do ohně formou nějaké osobní rebelie.

Respektuji, že lidé mají právo na jiný názor. Pak je tu ale svědectví těch, kdo rebelovali, covidem onemocněli – a když nemohli popadnout nech, úsudek hodně rychle změnili. Také o tom to do jisté míry je.

O jednom zklamání mluvit lze. Postihla nás pohroma, jsme ve válce svého druhu a člověk by očekával, že se politici semknout, vláda i opozice, a společně budou proti nepříteli bojovat. Tak jako v každé jiné válce (i ve druhé světové se dočasně spojili ti, kteří se v mírových dobách "nemuseli" ani náhodou – demokraté a komunisté, Churchill a Stalin). Vždyť covid je agresivní jako Hitler. Přesto se jakási společná „fronta“ vytváří až nyní (kolem pandemického zákona), horko těžko, téměř rok po vypuknutí „války".

Nehledám viníka, jen konstatuji jisté zklamání. Asi by se dalo říci, jakou vrchnost jsme si demokraticky zvolili, takovou máme. Přesto si myslím, že mnohé se mohlo udělat jinak: hledat společně nejlepší řešení, neboť máme co do činění s nepřítelem zákeřným, nevyzpytatelným a zatím vítězícím.

To jsem měl v této chvíli na srdci – a rovněž potřebu sdílet své myšlenky  s těmi, kdo čtou tento server. Čekají mě nyní jisté rodinné povinnosti, tak zase někdy příště ...