Co by se stalo, kdy prezident Macinkovy SMS nezveřejnil?

Nemyslím to tak, že by nad nimi mávl rukou, to vzhledem k napsanému ani nejde, ale probral by jejich obsah s premiérem. Bez publicity.

Andrej Babiš by přitom nejspíš slíbil, že s ministrem Macinkou celou věc projedná, domluví mu, aby takto napříště nekomunikoval, načež by tato do nebe volající nehoráznost vyšuměla. A Petr Macinka? Byl by ještě zpupnější a zanedlouho bychom byli svědky dalšího konfliktu mezi Černínem a Hradem.

Nepředpokládám, že prezident by politickému vydírání ustoupil a Filipa Turka ministrem jmenoval. To také není možné: Turek svými excesy, vyvolávajícími dojem, že mu inklinace k pronacistickým a proneonacistickým sympatiím není proti mysli, ztratil morální kvalifikaci zastávat post člena vlády demokratického režimu hlásícího se k hodnotám uvedeným v ústavě. Pokud by tomu bylo z jeho strany jinak, nezávodil by se symboly nacistického letectva a s emblémem řeckého Zlatého úsvitu na přilbě, odpustil by si provokaci připomínající hajlování a stejně tak mnoho ze svých postů na sociálních sítích, které rozhodně nepůsobily jako vyjádření člověka zastávajícího jednoznačné antinacistické postoje.

A co by znamenalo nezveřejnění SMS pro veřejnost, pro každého z nás? Nepoznali bychom pravdu. Žili bychom ve falešné iluzi, že nejvyšší diplomat naší země se jako diplomat chová – jedná korektně a s respektem, vystupuje zdvořile, má vybrané způsoby, a to i v písemném projevu. Macinkovy textové zprávy odhalily neblahou skutečnost. Poodhrnuly oponu „13. komnaty“, obnažily syrovou pravdu. Ministr zahraničních věcí České republiky se chová jako nezdvořák a politický vyděrač. Jako kdyby se inspiroval ne u svých předchůdců Edvarda Beneše nebo Jana Masaryka, ale u Donalda Trumpa. Je fascinující a přitom úděsné sledovat, jak lze ministerskou funkci pojmout jako lekci v nekonvenční komunikační kreativitě.

Jako občané – voliči máme právo to vědět.