ČLR: Přepisování nevyhovujících pasáží Bible

Křesťané neměli v komunistických režimech nikdy na růžích ustláno. V Čínské lidové republice tomu není a z principu ani nemůže být jinak.

Totalitní systém vedený Si Ťin-pchingem usiluje o maximální možnou kontrolu nad oficiálně působícími církvemi, ať už katolickými nebo protestantskými, a o to větší tlak vytváří na sborová společenství podzemní neboli domácí církve. Aby toho nebylo málo, dochází k absurditě absurdit – přepisování Bible tak, aby co nejvíc odpovídala ideologii komunistické strany (CCP). Jakkoli to zní šíleně, zpráva serveru The Christian Post tuto zvrácenost potvrzuje. V rámci Si Ťin-pchingovy kampaně za sinizaci křesťanství hodlá režim zajistit, aby křesťanství v Číně bylo prostoupeno „základními socialistickými hodnotami“. V souladu s tímto úsilím nyní komunisté pracují na vlastním překladu toho, co lze nazvat „čínskou křesťanskou Biblí“. Přestože projekt ještě nebyl dokončen, křesťané už byli konfrontováni s tím, jak první komunistická Bible na světě bude vypadat. Například starozákonní Desatero se nejprve změnilo na Devatero, posléze na Šestero – a nakonec z něj nezbylo vůbec nic. V roce 2018, několik měsíců poté, co Si Ťin-pching vyhlásil „Pětiletý plán sinizace křesťanství“ (jeho cílem je přizpůsobit křesťanství socialistické a čínské národní ideologii), přinutily úřady v provincii Che-nan tamní státem schválený sbor, aby ze svého učení odstranil první přikázání Desatera (“nebudeš mít jiného boha mimo mne“). Vymazání této věty, klíčové nejen pro křesťanství, ale všechna tři abrahamovská náboženství, je útokem na samotnou podstatu náboženství. Není těžké si domyslet, proč to čínským mocipánům vadí.

Později v roce 2018 změnila vláda osnovy Nedělní školy v Hongkongu. Nejenže odstranila první čtyři přikázání Desatera, ale všechny odkazy na „Pána“ a pozor – celou první biblickou knihu Genesis. Tento zvrácený proces byl završen o rok později, kdy Desatero bylo nahrazeno citáty Si Ťin-pchinga. Během jediného roku se tak z přikázání „nebudeš mít jiného boha mimo mne“ stalo „naplňujte víru čínskými kulturními hodnotami“ a „následujte komunistickou stranu“. Vrcholem tohoto bizáru byla totální deformace novozákonního příběhu zapsaného v 8. kapitole Janova evangelia. V původním příběhu přivádějí farizeové k Ježíši ženu obviněnou z cizoložství s poukazem na to, že podle Mojžíšova zákona by měla být ukamenována, načež Ježíš odpověděl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď kamenem.“ Poté ženě odpustil a nechal ji odejít. Ovšem v komunistickém pojetí končí příběh jinak. V učebnici vydané nakladatelstvím státní China’s University of Electronic Science and Technology říká Kristus po odchodu farizeů ženě: „I já jsem hříšník. Ale kdyby zákon mohli uplatňovat jen lidé bez poskvrny, byl by to mrtvý zákon,“ Pak vstane a osobně ji k smrti ukamenuje. Pokud někdo potřebuje důkaz, že komunisti jsou bezostyšní dezinformátoři, tady ho má. A také ilustraci, jak ohavná je komunistická ideologie.

Sinizace křesťanství – novodobý útlak

Uvedené příběhy odhalují pravou tvář této politiky. Si Ťin-pchingův režim se snaží přetvořit evangelium do podoby komunistických příkazů, v nichž je milosrdenství potlačeno represivními právními postupy a nejvyšší mocí je Strana. Proto ten odpor proti Bohu, který stojí nad vším a nade všemi. CCP je přirozeně otevřeně ateistická a v podstatě zbožšťuje bývalého vůdce Mao Ce-tunga, který během své vlády veškeré náboženství maximálně potlačoval a téměř zlikvidoval. Čínští komunisté pohlížejí na křesťany ve své zemi s podezřením, mimo jiné kvůli jejich domnělým vazbám na Západ. Režim by křesťanství nejraději potlačil, jak se to dělo za diktatury Mao Ce-tunga, zejména během tzv. kulturní revoluce, leč Si Ťin-pching není Mao a dnešní Čína není Maovou Čínou. Když Mao převzal moc, žily v Číně přibližně čtyři miliony křesťanů. Po jeho smrti (1976) a relativním uvolnění náboženských poměrů jejich počet prudce vzrostl. Kolik jich je dnes, není snadné ani odhadnout, dostupné údaje se liší mezi 25 a 100 miliony. Přesný počet není znám také proto, že velké množství z nich praktikuje svoji víru v podzemních (tj. oficiálně nepovolených domácích) sborech ve snaze vymanit se z dohledu úřadů, alespoň v rámci možného.

Nejde ale o kvantitu, nýbrž o situaci křesťanů a chování režimu vůči nim. Je zřejmé, že navzdory propagandě oslavující Maa (byť ne bezvýhradně) nemá CCP zájem opakovat šílenství kulturní revoluce z let 1966–1976. Ta přinesla společenský chaos, teror a více než milion mrtvých. V kombinaci s obtížnou možností vnutit bezvěrectví desítkám milionů křesťanů je zjevné, že dnešní čínský režim není schopen a ani ochoten prosazovat cosi jako politiku nulové tolerance vůči náboženské víře. Komunisté zvolili jinou taktiku. Namísto potlačení křesťanství usilují o to, aby se věrouka přizpůsobila jejich ideologii; jde o snahu proměnit křesťanství v další propagandistický nástroj CCP. Uvědomění si tohoto konečného cíle prosazovaného Si Ťin-pchingem je zásadní pro pochopení specifického druhu pronásledování čínských křesťanů. Zatímco jiné formy pronásledování křesťanů bývají provázeny krveprolitím, například aktuálně v Nigérii, kde islamistické teroristické skupiny pravidelně křesťany masakrují, Čína na to jde jinak: snaží se Boha nahradit Stranou. Proto se vládnoucí komunisté zaměřili primárně na první přikázání Desatera: „Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ Boha s velkým B chtějí nahradit „bohem s velkým S“ – Stranou. To vše je součástí programu sinizace křesťanství. Patří k němu i další restrikce. V roce 2020 zavedla ČLR řadu náboženských omezení, včetně testů loajality pro duchovní, povinného zařazování myšlenek Si Ťin-pchinga do osnov seminářů a úplného zákazu účasti nezletilých na náboženských aktivitách. Technologie dohledu nad církvemi a kostely dnes prostupují celou zemí. Kázání jsou monitorována, úřady vytvářejí databáze křesťanů. Odpor proti instalaci sledovacích zařízení může vést k fyzickému násilí nebo mizení těch věřících, kteří si chtějí zachovat určitou míru nezávislosti na komunistickém režimu. Úřady nechaly strhnout tisíce křížů z kostelů a modliteben a nahradily je portréty Si Ťin-pchinga. Komunity, které odmítají vstoupit do státem podporovaných náboženských organizací, čelí stále častějším rozsáhlým raziím, při nichž policie zatýká a perzekvuje stovky věřících.

Pomůže Trump?

Co se s tím dá dělat? Jedinou zemí na světě, která může vyvinout na Peking dostatečný tlak, aby zpomalil nebo dokonce zastavil ideologické překrucování křesťanské víry a skončil se všemi druhy úřední šikany a pronásledování, jsou Spojené státy. Rozhodně něco takového nelze očekávat od nikoho jiného, nejméně od naší vládnoucí garnitury, zejména poté, co premiér Babiš nedávno rozdělil politiku na pragmatickou a hodnotovou, přičemž tu druhou jmenovanou zavrhl. Je-li pravda, že administrativa Donalda Trumpa se stále více snaží bojovat proti útlaku křesťanů ve světě, pak by se Spojené státy v rámci projektu International Religious Freedom při ministerstvu zahraničí (monitorování a hodnocení náboženské svobody v cizině) měly víc než důrazně zaměřit na to, co se děje v ČLR – včetně přepisování biblických textů, svévolných kontrol církevních struktur, tlaku na duchovní, aby prokazovali povinnou loajalitu vůči režimu a omezování aktivit nezávislých křesťanských komunit. Výsledky takového šetření by pak měly sloužit jako důvod pro uvalení sankcí podle zákona Global Magnitsky Act (umožňujícího sankcionovat osoby podílející se na porušování lidských práv) včetně zákazu udělování víz. Protože postavit se Pekingu je nezbytnou součástí jakékoli politiky zaměřené na obranu pronásledovaných křesťanů. Zbývá otázka. Bude se prezident Trump během své nynější návštěvy v ČLR v tomto směru patřičně angažovat?

●

https://en.wikipedia.org/wiki/Antireligious_campaigns_in_China

https://en.wikipedia.org/wiki/Christianity_in_China