Čím nás progresivisté překvapí příště?

Server Novinky.cz přinesl 3. ledna 2023 zprávu převzatou ze servisu ČTK týkající se kontroverze vzniklé na prestižním pařížském vysokoškolském institutu známém jako Sciences Po. Jeho brány opustila jedna z učitelek.

Jde o Valérii Plazenetovou, učitelku tance. Důvod jejího odchodu by nám ještě před několika lety připadal absurdní, nemyslitelný. Nepochopitelný.

Plazenetová byla natolik opovážlivá, že studenty vnímala jako ženy a muže a podle toho je také oslovovala. Napadne nás: jak jinak je měla vnímat a oslovovat? Inu, škola zavedla genderově neutrální termíny „leader“ a „follower“. Ten první je vztažen na osobu, která vede (při tanci), druhá na osobu, která je vedena. Učitelka toto neakceptovala, označila to za matoucí a po stížnostech studentů se rozhodla odejít.

Může si gratulovat: dopadla ještě dobře. Jiný učitel v podstatě za něco hodně podobného skončil ve vězení. V Irsku.

Co se stalo? Křesťanský učitel Enoch Burke odmítl používat genderově neutrální zájmeno. Konkrétně: když hovořil o žákovi, na prvním pohled šlo o chlapce, používal zájmeno „he“ (on), nikoli „they“ (oni), jak požadoval žák a jeho rodina, protože jde o transgenderového jedince. Podle vnějších známek jde sice o chlapce, on se ale za chlapce nepovažuje.

Učitel ovšem, protože se řídí biblickým učením o tom, že existuje pouze mužské a ženské pohlaví, hovořil  i nadále o chlapci s použitím zájmena „he“ (resp. s použitím  jeho ekvivalentů: např. „vy jste odevzdal vynikající práci“, nikoli „oni odevzdal vynikající práci“), načež byl po protestech žáka a jeho rodičů ze školy Wilson’s Hospital School v hrabství Westmeath soudním příkazem vyloučen: nesměl ve škole učit, ani být v budově fyzicky přítomen. Burke příkaz nerespektoval a vzápětí byl kvůli pohrdání soudem uvržen do žaláře Mountjoy Prison v centru Dublinu.

Z vězení byl podle BBC („Irish teacher Enoch Burke released from jail/21. 12. 2022“) propuštěn krátce přes Vánocemi 2022; za mřížemi pobýval od září toho roku. V době před propuštěním – jeho kauza ovšem neskončila – měl sice šanci vězení opustit dřív, než se tak ve skutečnosti stalo, ale s podmínkou, že se verdiktu podrobí. Podle křesťanského portálu Premierchristian.news k tomu Burke řekl:

„Mohu být křesťanem ve věznici Mountjoy, nebo mohu být na svobodě pohanským vyznavačem transgenderismu. Nikdy neopustím věznici Mountjoy, pokud bych při odchodu z této věznice musel konat proti svému svědomí a svému náboženskému přesvědčení a zapřít svého Boha. Považuji za chvályhodné, že jsem se rozhodl poslouchat Boha, a ne člověka.“

Jistě, formálně byl učitel Burke poslán za mříže proto, že neuposlechl soudní verdikt. Všechno je tedy v pořádku - ale pouze formálně. Ve skutečnosti je věc podstatně složitější. Jde o střet dvou pohledů na svět, progresivistického a tradičního. Chcete-li, soudobého pokrokářství s normálním světem. Souboj je to ostudně nevyrovnaný: právo chovat se podle vlastního svědomí bylo v případě učitele Burkeho pošlapáno, všechna práva zůstala pouze na straně onoho transgender žáka.

Mohu se mýlit, ale v době, kdy byl Enoch Burke v žaláři jsem neznamenal žádné masivní protesty lidskoprávních aktivistů, žádnou masivní kampaň ve prospěch tohoto irského vězně svědomí. Člověk jako já, který staví osobní svobodu a svobodu náboženského vyznání mezi nejvyšší priority, se nemůže zbavit dojmu, že od září do prosince 2022 pobýval v dublinské věznici Mountjoy nevinný křesťan.

Věřící muž, který se řídil příkladem svatých apoštolů, k nimž se hlásí všechny křesťanské církve. Když byli na úsvitu křesťanství Petr a další apoštolové vyslýcháni v Jeruzalémě židovskou radou v čele s veleknězem, došlo k následující výměně názorů:

Velekněz: „Důrazně jsme vám zakázali učit o tom člověku (Ježíši - LS), a vy jste tím svým učením naplnili celý Jeruzalém; a na nás byste chtěli svalit odpovědnost za jeho krev!“ Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat, ne lidi.“ (Kniha Skutků apoštolů, 5. kapitola)

Po dvou tisíciletích se nic nezměnilo. Enoch Burke se dostal do situace, kdy se musel řídit stejnou apoštolskou zásadou. I když ho to stálo ztrátu osobní svobody.

Zbývá otázka: Čím nás progresivisté překvapí příště?