Charles III: Panovník země živých tradic

Jak si mohli pozorní televizní diváci všimnout, část nástupní ceremonie nového britského krále Karla III. (Charlese III) byla věnována Skotské církvi. Proč pouze jí, když křesťanských církví je ve Skotsku bezpočet?

Británie je zemí živých tradic. A toto je jedna z nich. Má svůj původ ve dvou historických momentech. Ve faktu, že Anglie a Skotsko byly v minulosti samostatnými monarchiemi. V obou došlo k oddělení církevní organizace od Říma (katolické církve).

Aniž bych zabíhal do podrobností, připomenu vznik dvou tehdejších nových církví. V Anglii to byla The Church of England – Anglikánská církev a ve Skotsku The Church of Scotland – Skotská církev. Obě patří do širší protestantské rodiny, ovšem v některých aspektech se liší.

Jeden zásadní rozdíl. Světskou hlavou Anglikánské církve je britský panovník, nyní tedy Karel III. Má titul „Supreme Governor“. Naproti tomu Skotská církev, která se hlásí ke kalvínské větvi reformace a má presbyterní strukturu, považuje dle svého webu za svoji hlavu a krále Ježíše Krista (The Church of Scotland holds that Jesus Christ is the King and Head of the Church). Jinými slovy, monarcha není jejím nejvyšším světským představitelem, není „Supreme Governor“.

Také tuto odlišnost, kromě jiných, bylo nutné zakomponovat do právních dokumentů na začátku 18. století (1707), kdy se Anglie (včetně Walesu) a Skotsko oficiálně spojily do jednoho státního celku s jedním panovníkem a jedním parlamentem sídlícím v Londýně – Království Velké Británie, předchůdce dnešního Spojeného království.

Skotům velice záleželo na tom, aby jejich národní církev The Church of Scotland nebyla novou unií s Anglií jakkoli ovlivněna, ale zachovala si svoji svébytnost. Proto přijali zákon „Protestant Religion and Presbyterian Church Act 1707“, který se stal součástí legislativy sjednocující se monarchie. A proto také každý britský panovník, který se ujímá královského úřadu, přednese a podepíše slavnostní slib, že bude zachovávat a chránit ustanovení tohoto zákona, tj. ctít presbyterní církevní zřízení ve Skotsku.

Je to garance, která se dnes může mnohým jevit jako nadbytečná, ale pro Skoty měla ve své době klíčový význam, bez níž by měli obrovský problém vstoupit do unie s Anglií, kde je panovník světskou hlavou církve, což The Church of Scotland odmítá. A protože jsme v Británii, tradice se dodržují a historické dohody respektují. V tomto případě staré 315 let. Tím je monarchie za Kanálem hodná obdivu a inspirací pro okolní svět.