Chamberlain, Churchill - a Miloš Zeman

Nelze nevzpomenout na Winstona Churchilla a jeho slavnou větu z května 1940: „I have nothing to offer but blood, toil, tears and sweat.“ (Nemám co nabídnout než krev, dřinu, slzy a pot.) Takového muže v čele státu potřebujeme.

Říkám-li v čele státu, nemyslím tím šéfa vlády, ale prezidenta republiky.

Británie tehdy čelila agresi – a ubránila se. Dnes čelí agresi Ukrajina, naší morální povinností je postavit se na její stranu. Když ne přímo vojensky, tak dodávkou zbraní a jiného materiálu, humanitární pomocí a také sankcemi.

Sankce budou ovšem mít své náklady. Čeká nás v principu něco podobného jako Brity v době, kdy jejich premiér svá slova vyřkl, a pakliže ne přímo „krev, dřina, slzy a pot“, pak jiná varianta toho, v čem nebudeme mít zalíbení.

Souběžně s covidem se budeme potýkat s nejrůznějšími negativními důsledky Putinova zla. Jeho akt agrese se tak či jinak dotkne milionů lidí – a také každého z nás. Zejména v ekonomické oblasti. I nás budou sankce bolet.

V takové situaci má štěstí národ, v jehož čele stojí státník churchillovského formátu.

V jistém okamžiku došly britské politické elity k názoru, že Chamberlain už dál vést zemi nemůže. Nastoupil Churchill.

Nechci srovnávat obtížně srovnatelné, ale jedno uvést musím. Jako by mezi Milošem Zemanem do 23. února a Milošem Zemanem, který pronesl 24. února dopoledne projev k občanům, byl zásadní rozdíl.

Ten „druhý“ Miloš Zeman by měl tváří v tvář tomu, co nás čeká, pronést něco podobného jako Churchill 13. května 1940.

Je tu ale problém.

Věřili by Britové slovům o krvi, dřině, slzách a potu, kdyby je vyslovil Chamberlain? Netroufám si to odhadnout.

Věřili bychom my Miloši Zemanovi, kdyby nyní pronesl podobný projev o „krvi, dřině, slzách a potu“ – s vědomím toho, jaké postoje zastával vůči agresorovi do 23. února 2022?

Myslím, že odpověď znám.