Češi tři, Izraelci devatenáct

Taková je bilance zachráněných zpod sutin v Turecku. Naši i Izraelci se ze zdevastované země vrátili, každý tým záchranářů s jinou statistikou. Poměr 3 ku 19 jsem neuvedl proto, abych ta čísla postavil proti sobě.

To v žádném případě! Naopak. Jediné, co je zapotřebí udělat je ta čísla sečíst. Dvaadvacet zachráněných lidských životů dvěma týmy. To je přece fantastické číslo. I kdyby každá z obou misí zachránila jednoho člověka, bylo by to skvělé. Jakou hodnotu takovýto lidský život má si uvědomíme, když na pozici zachráněného dosadíme sami sebe. Teprve pak tomu zázraku správně porozumíme.

Dnes a denně jsme zavalováni počty těch, kdo nepřežili. Zprávy ze soboty 18. února hovoří o více než 45 tisících. Zhruba celé Karlovy Vary nebo Jablonec nad Nisou. Hrůzná představa.

Zajímal jsem se předběžně o to, kolik živých lidí se podařilo z trosek zachránit celkem. Lhostejno, zda domácími nebo zahraničními týmy. Na webu ČT24 je v článku ze 14. února uveden údaj, který zveřejnil prezident Erdogan: víc než osm tisíc. Podle jeho viceprezidenta Oktaye k nim patří přes 570 dětí; odvrácenou tváří této informace je fakt, že jde o sirotky – děti rodičů, které se zachránit nepodařilo.

Přesto: přes osm tisíc lidí, kteří se po té hrůze znovu narodili, to je něco, co nás může naplňovat oprávněným pocitem radosti tváří v tvář záplavě bezbřehého neštěstí. Každý zachráněný lidský život má cenu, kterou nelze nijak, tím méně penězi, vyčíslit.

Mise našich, izraelských a mnoha dalších záchranářů, včetně domácích tureckých, na které bychom neměli zapomínat, nebyla marná. Všem bez výjimky náleží obrovské uznání a upřímné poděkování.