Čaputová, Zelenskyj a Institut Václava Klause

V souvislosti se Zelenského volebním úspěchem na Ukrajině jsem si připomněl nedávné vítězství Zuzany Čaputové na Slovensku. Institut VK ji vyplísnil za to, že nemá politickou zkušenost. A nejen to.  

Vůči zvolené prezidentce se dosti ostře vymezil ještě jednou. To když přijela do Prahy a navštívila osobnosti, které ji podpořily. Klausův institut k tomu 12. dubna napsal, že pakliže si Čaputová dva týdny po svém zvolení slovenskou prezidentkou pospíšila navštívit Halíka a další své nadšené pražské podporovatele K. Schwarzenberga, M. Kocába či M. Žantovského v Praze, v pořádku to rozhodně není. Důvod? Formulován je takto:

• Zvolením přestala být soukromou osobou a stala se nejvyšším slovenským ústavním činitelem, který si musí být vědom potřebné zdrženlivosti ve vztahu k vnitropolitickým poměrům ostatních zemí. Setkáním s výše uvedenými osobami, které se dlouhodobě ostře, ba nepřátelsky vymezují proti současnému českému prezidentovi, Čaputová tuto zásadu porušila.

V závěru svého stanoviska pak hodnotí Institut tento její počin jako „přešlap“.

Nechci se přít o to, zda prostá lidská slušnost ze strany osobnosti, která je sice zvolená, ale víc než ústavním činitelem je stále soukromou osobou, má či nemá být hodnocena takto příkře, tedy zda slušnost rovná se přešlap. Jistě by se dalo namítnout, zda podobným přešlapem (slovy Institutu: projevem nezdrženlivosti ve vztahu k vnitropolitickým poměrům na Slovensku) nebylo přijetí protikandidáta Čaputové Milošem Zemanem v Lánech, stejně tak jako jeho neskrývaná podpora tohoto protikandidáta (Maroše Šefčoviče). Nezaznamenal jsem, že by Institut VK v roli mravokárce a strážce hodnot proti tomu jakkoli vystoupil. (Pokud jsem se přehlédl, omlouvám se.) Připomenout by se také slušelo, že v rakouských volbách hlavy státu 2016 podpořil náš prezident protikandidáta nynějšího prezidenta (Hofera proti vítěznému Van der Bellenovi). To není do očí bijící projev nezdrženlivosti ve vztahu k politickým poměrům v Rakousku?

Nyní na Ukrajinu. K čemu došlo v neděli 21. dubna? Prezidentem země – při vší úctě: z geopolitického pohledu důležitější než SR a ČR dohromady – se stal muž, který je na tom stejně jako Zuzana Čaputová. Tedy osobnost bez politické zkušenosti.

Porovnejme:

• SR … Zuzana Čaputová – zvolena prezidentkou, bez politické zkušenosti – postoj IVK: jednoznačně negativní (viz článek Slovenský „projekt“ na stránkách Institutu z 1. dubna 2019);
• Ukrajina … Volodymyr Zelenskyj – zvolen prezidentem, bez politické zkušenosti – jaký bude postoj IVK?, ptal jsem se po sečtení hlasů na Ukrajině;

Odpověď přišla v úterý 23. dubna 2019 ve stanovisku ke dni nazvaném O dvojím metru. Začal jsem číst s napětím. Bude – jako v případě Čaputové na Slovensku – Ukrajina označena jako země, která „má smůlu“? Dočteme se, že „země vystavila bianko šek zcela neznámé osobě“? Že Zelenskyj „má jedinou známou přednost a výhodu – že dosud nic nevykonal“? Že „jeho slova, sliby a priority nelze ničím verifikovat, jeho dosavadní životní dráha a skutky nemohou být žádným vodítkem“?

A konečně, že „jeho zvolení je smutným vysvědčením zoufalosti ukrajinské politiky a stavu tamější demokracie – vyhrává anonym“?

Takto psal Institut VK o Zuzaně Čaputové po jejím vítězství. Protože oba, Čaputovou i Zelenského, spojuje jedno společné, absence politické zkušenosti, očekával jsem, že IVK zaujme k Zelenskému obdobný postoj jako k Čaputové. Možná ještě tvrdší – vzhledem ke geopolitickému významu Ukrajiny na kontinentu (což IVK nikterak nezpochybňuje).

Jaká byla ale skutečnost? IVK ve svém stanovisku (autor Jiří Weigl) to, co dlouhosáhle vyčítal Čaputové, odbyl v případě Zelenského touto větou: „Otázky a rizika (na Slovensku – LS) jsou stejné jako na Ukrajině.“ Toť vše. Chce se říci: Není to trochu málo, Antone Pavloviči (Jiří Weigle)?

Podstatně více prostoru věnoval IVK kritice českému mainstreamu:

• V komentářích našich médií i politologů se vyjadřuje skepse nad volbou Ukrajinců, nejistota, co může volba náhodného člověka zemi přinést, pochybnosti o jeho zázemí i budoucích krocích. Zmiňují se konspirační teorie o napojení na Rusko, někteří neváhají hovořit o židovském původu Zelenského. Titulky jako „Holobrádek“ se nepovažují za nic urážlivého a dehonestujícího vůči pro nás i Evropu velmi důležité zemi.

A čtěme dál:

• Co platí pro Ukrajinu, neplatí pro Slovensko. Před měsícem jeho voliči rovněž hlasovali pro do té doby neznámou kandidátku bez politických zkušenosti. Otázky a rizika jsou stejné jako na Ukrajině. Oficiální reakce našeho mainstreamu však byla zcela opačná. Kdo si ve všeobecném jásotu dovolil zapochybovat a zmínit rizika náhodné volby neznámé osoby bez zkušeností do čela státu, byl ukřičen a urážen.

Můžeme shrnout. Po vítězství Zuzany Čaputové mainstreamová média údajně jásala – a dle IVK to bylo špatně. OK. Nyní se tedy mainstream poučil, a to přesně v duchu postojů Klausova institutu, tedy nejenže nejásá, ale „dovolil si zapochybovat a zmínit rizika náhodné volby neznámé osoby bez zkušeností do čela státu“. A reakce z Hanspaulky? Pochvala za to, že alespoň v ukrajinském případě mainstream „pochopil“? Nikoli. Místo toho pokárání za přístup ve stylu dvojího metru.

V případě Zuzany Čaputové přišla alespoň nějaká analýza toho, proč má Slovensko díky jejímu vítězství „smůlu“. Kdo doufal v podobnou, ba hlubší analýzu po obdobném volebním vítězství na Ukrajině, mohl si přečíst cosi o dvojím metru českého mainstreamu.

Škoda, čekal jsem víc. Tak snad příště.