Být u toho

Moc jsem si přál zhlédnout videopozdrav paní Kuberové, který česká delegace na Tchaj-wan přivezla. Dnes jsem měl štěstí. Člověk si ale musel přivstat. Kvůli šestihodinovému časovému posunu.

Jenomže kdy? Které ráno je to správné? Dnešní!

Ve čtvrtek 3. září jsem se, nevím ani proč, probudil před pátou. Ne a ne už zabrat a tak jsem začal surfovat a sledovat tchajwanské servery. Na Liberty News Net jsem s potěšením objevil živý přenos ze setkání Miloše Vystrčila v Prezidentském paláci – s prezidentkou Čínské republiky Cchai Jing-wen a viceprezidentem Williamem Lai Ching-te.

Součástí přenosu bylo i video s krátkým pozdravem Věry Kuberové. A také klip se slovy jejího manžela. Co víc jsem si mohl přát? Vysílání bylo doplněno českým překladem místní tlumočnice, byť s přízvukem. (Kdo ho ale nemá? Když jsem nedávno ležel na pooperačním pokoji, sloužící sestra, která mi hodně pomohla v těžkých okamžicích, se mě zničehonic zeptala, odkud pocházím. Proč? „Že mluvíte s přízvukem, na to já mám ucho,“ dodala. Vidíte, co se člověk na stará kolena nedozví.)

Součástí přijetí české delegace u hlavy tchajwanského státu byly samozřejmě projevy, výměna dárků, malý koncert smyčcového noneta a udělení vysokého civilního vyznamenání in memoriam Jaroslavu Kuberovi – Řádu příznivých oblaků.

U nás se část veřejnosti (i politiků) staví vůči senátní misi na Tchaj-wan otevřeně nepřátelsky a zejména Miloše Vystrčila všemožně ponižuje, zesměšňuje, dehonestuje. Mimo jiné za  jeho „kennedyovské“ JSEM TCHAJWANEC. Je to ze strany našich posměváčků dosti ubohé. Hostitelé české delegace včetně nejvyšších politiků naopak tento okamžik vysoce vyzdvihli a ocenili, neboť Miloš Vystrčil se tím pozitivně dotkl jejich srdcí. Pokud jsem byl někdy v životě hrdý na to, že jsem Čech, pak rozhodně nyní při sledování průběhu návštěvy naší delegace v Tchaj-peji.

Brzké ranní probuzení stálo za to. Byl jsem svědkem upřímných slov politiků země, která si upřímně váží Vystrčilova počinu, osobností skromných, ale zdravě sebevědomých, vděčných a nefalšovaně přátelských.

Jsem hluboce přesvědčen o tom, že ta ostrovní země si zaslouží víc Vystrčilů, nejen od nás, ale z dalších a dalších zemí svobodného světa. Mým ideálem je dosažení rovnovážného stavu: férových vztahů všech zemí jak s Čínskou lidovou republikou, tak s Tchaj-wanem. Ano, je to zatím jen ideál; ovšem ideál, o který stojí za to usilovat. Miloš Vystrčil je v tomto smyslu jedním z nemnoha průkopníků.

Morální podpora Tchaj-wanu je cestou k tomu, aby byl náš podivný svět zase o trochu víc normální. Totéž platí v jiné části světa o normalizaci styků mezi Spojenými arabskými emiráty a Izraelem, dodávám na okraj.

S potěšením také konstatuji, že mohu po jisté době vřele souhlasit s knížetem Schwarzenbergem, k němuž chovám navzdory občasným výhradám hlubokou úctu. Karel Schwarzenberg na svém Facebooku plně podpořil a vysoce ocenil projev Miloše Vystrčila na univerzitě Čcheng-čch´v tchajwanské metropoli. Doporučil, aby si projev přečetl každý Čech. Udělal jsem to ještě předtím, než jsem se seznámil se Schwarzenbergovým textem na Facebooku a dávám mu plně za pravdu.

Z proslovu alespoň krátký úryvek:

Hned na začátku svého vstupu do politiky jsem sám sobě přísahal, že již nikdy nebudu pasivní a rezignovaný, že nikdy nepřipustím, abychom třeba někdy bez boje o svobodu přišli a že, a to je pro dnešní den důležité, nikdy neposlechnu a nepřijmu za své žádné doporučení, i kdyby bylo od těch nejvyšších a nejmocnějších (třeba i od samotného prezidenta), které by oslabovalo naši nezávislost, suverenitu a svébytnost a poškozovalo svobodu a demokracii kdekoliv na světě. Opakuji, kdekoliv na světě!

No, a protože platí, že přísaha je přísaha a že nejlepší slovo je čin, tak zde dnes před vámi stojím u vás na Tchaj-wanu!

To je slovo muže! Našeho politika na Tchaj-wanu, za kterého já osobně nemám jediný důvod se stydět. Miloš Vystrčil udělal na ostrově pro dobré jméno České republiky – jako státu hlásícího se k hodnotám svobody, demokracie a lidských práv – víc než mnozí jiní na druhé straně Tchajwanského průlivu.