Bude se popravovat?

Tak přece? Ne že by to byl blesk z čistého nebe, to téma bylo ve vzduchu už delší dobu, ale i takový pesimista jako já doufal, že k tomu nikdy nedojde. O čem je řeč? O trestu smrti pro teroristy v Izraeli.

Zatím je to jen v rovině návrhu zákona, ale legislativní proces se dává pozvolna do pohybu. Web listu The Jerusalem Post napsal 23. února („Ministers to vote on death penalty for terrorists, incapacitation law Sunday“), že izraelská vláda by měla na svém pravidelném zasedání tuto neděli (26 2.) hlasovat o návrhu zákona, podle něhož by bylo možné odsoudit teroristy k trestu smrti.

Jako přítel Izraele jsem byl celý život hrdý na to, že v židovském státě není uplatňován absolutní trest. Důvod je zřejmý: jsem zásadním odpůrcem toho nechutného divadla, během něhož je zločinec, zde tedy terorista, byť zaslouženě, zbavován života. Domnívám se, že společnost dostatečně ochrání, je-li vrah na doživotí izolován v žaláři.

V Izraeli byly od jeho vzniku (1948) vykonány pouze dvě popravy, z toho v jednom případě se jednalo o justiční vraždu. Tím nespravedlivě odsouzeným byl důstojník izraelské armády, kapitán Meir Tobianski. Během Války za nezávislost byl mylně označen za špiona podávajícího zprávy zajordánskému dělostřelectvu a po verdiktu polního soudu postaven 30. června 1948 před popravčí četu. Posmrtně byl zcela rehabilitován, byla mu vrácena důstojnická hodnost a s vojenskými poctami byl během oficiálním ceremoniálu za účasti vysokých představitelů republiky pohřben na státním vojenském pohřebišti na jeruzalémské Herzlově hoře. Tento děsivý případ, kdy odměnou za službu vlasti jsou kulky od popravčího komanda, mě jen utvrdil v odporu vůči trestu smrti. Byť v případě teroristů jde samozřejmě o skutečná vraždící monstra.

Druhým popraveným byl dobře známý nacistický válečný zločinec a jeden z architektů holocaustu Adolf Eichmann. Izraelská tajná služba ho našla v Argentině a po spravedlivém soudním procesu za účasti mnoha svědků nacistického vražedného šílenství stanul 31. května 1962 na šibenici.

Tím výčet izraelských exekucí končí.

To by se ale mohlo dříve či později změnit. Server deníku The Jerusalem Post píše, že vláda bude projednávat návrh zákona předložený koaliční poslankyní parlamentu Limor Son Har-Melechovou, aby teroristům za podmínek uvedených v zákoně byl udělován trest smrti.

Pokud by někoho pohoršovalo, že s takovou předlohou přichází žena, je nutné uvést, že ona sama byla v roce 2003 cílem vražedného teroristického útoku spáchaného členy skupiny Brigády mučeníků Al Aksa, což je vojenské křídlo Fatahu, palestinské politické strany vládnoucí na Západním břehu. V té době, kdy cestovala automobilem s manželem Šulim, byla v sedmém měsíci těhotenství. Teroristé spustili na jejich vůz palbu, manžel zemřel okamžitě a Limor přežila jen zázrakem. Dítě se narodilo císařském řezem. Jejímu motivu, proč takový návrh předkládá, lze tedy rozumět, byť se samotnou podstatou normy nemusíme souhlasit.

V návrhu je uvedeno, že kdo úmyslně nebo z lhostejnosti způsobí smrt izraelskému občanovi, pakliže bude čin spáchán z rasových pohnutek nebo z nenávisti vůči určité části veřejnosti a s cílem poškodit Stát Izrael a obrodu židovského národa v jeho domovině, bude čelit trestu smrti a pouze takovému verdiktu.

Předloha také obsahuje pasáž o tom, že bude-li takový zločin spáchán na Západním břehu (který není teritoriální součástí Státu Izrael – LS), bude tento trest aplikován také tamními izraelskými vojenskými soudy.

Z textu lze dovodit, že trest smrti by se netýkal všech teroristů bez výjimky, ale pouze těch, kteří by – zjednodušeně řečeno – vraždili z nenávisti vůči Izraeli a jeho židovským obyvatelům. Jinak řečeno, pokud by židovský terorista povraždil Araby – jistěže nikoli z nenávisti k Izraeli a Židům, ale arabským muslimům (tak jako v roce 1994 Baruch Goldstein, který v muslimské části hebronské Jeskyně patriarchů postřílel 29 modlících se muslimů), trest smrti by mu s největší pravděpodobností nehrozil. A to je v principu špatně. Demokratický a právní stát, jímž Izrael bezpochyby je, musí ctít rovnost před zákonem. Jinak poskytne svým nepřátelům oprávněný argument, že používá nepřijatelný dvojí metr.

Lze rozumět tomu, co je účelem zákona. Odradit teroristy od jejich vražedného počínání, vytvořit princip odstrašení. „Už žádná all inclusive vězení, už žádná možnost propuštění poté, co vyprší polovina trestu,“ píše se ve důvodové zprávě. I to lze chápat: z minulosti je známo několik příkladů, kdy vrazi Izraelců se dostali na svobodu například v rámci výměny teroristů za zajaté vojáky nebo těla padlých příslušníků armády. Na druhou stranu: kvůli tomu není třeba zavádět absolutní trest, tuto záležitost je možné účinně ošetřit i bez toho.

The Jerusalem Post si také všiml toho, že návrh zákona neupřesňuje, jakým způsobem by měly být exekuce vykonávány.

Věc je tedy otevřená. Osobně si myslím, že příliš velký odstrašující účinek případné popravy mít nebudou. Nenávist některých Arabů vůči Izraeli je nezměrná, navíc vrazi se cítí být mučedníky, na které čekají po smrti v muslimském ráji nadpozemské slasti, nejen erotické. Jejich ideoví učitelé je jistě dokážou přesvědčit, že případnou popravou se jejich cesta za rajskými nevěstami „s velkýma černýma očima“ a jinými rozkošemi jen urychlí.