Boj o Železnou dámu

• Ve dnech mezi úmrtím a pohřbem baronky Thatcherové budeme, a vlastně již jsme, svědky boje o interpretaci jejího odkazu a významu.

Na internetových stránkách jsme četli mnohá slova uznání. Počínaje autorem tohoto blogu a konče českým thatcheristou Václavem Klausem. I jindy názoroví odpůrci v jednotlivostech se v případě Železné dámy shodli na jednoznačně kladném hodnocení této mimořádně velké osobnosti. Byť důvody mohou být rozdílné.

Z časových důvodů jsem neměl možnost vidět (ani zpětně dohledávat) vystoupení Václava Klause v TV pořadu Události, komentáře v den úmrtí baronky z Kestevenu. Musel jsem se spokojit s jeho prohlášením na stránkách Institutu VK, které je neseno ve veskrze pochvalném duchu. Odchod paní Thatcherové „je pro všechny stoupence svobody, demokracie, trhu a kapitalismu obrovskou ztrátou“. Její politiku „jsme považovali za vzor hodný následování“. Její hlas „nesmírně chybí i v dnešní diskusi o evropské intergraci“.

Bylo vůbec něco, co by se jí dalo vytknout? Nikoli z levicového, ale konzervativního pohledu?

Odpověď na tuto otázku jsem našel na webu Petra Hájka Protiproud. O tragických omylech i velkých vítězstvích MT tu píše Lukáš Petřík. (Že je Protiproud fenomenální web, do něhož přispívají fenomenální autoři dokazuje skutečnost, že Petříkův text byl datován 8. dubna 2013 v 07:30, zatímco MT zemřela dle dostupných informací téhož dne přibližně v poledne SELČ. Protiproud má zjevně unikátní schopnost být o několik hodin v předstihu; uvidíme, jak toho v budoucnu dokáže využít. --- Aktualizace: Nevyužije toho nijak, protože dnes ráno, ve středu 10/4, časový údaj u data 8. dubna zmizel.) Ale k věci.

Co je tedy Thatcherové Petříkem, takto katolickým konzervativcem vytýkáno? Že na počátku nerozpoznala hrozbu, kterou v sobě skrývá dnešní EU. Podle autora podporovala vstup Británie do EHS s vizí, že půjde o zónu volného obchodu s liberálními pravidly. Ale: „fatálně se mýlila právě v tom, že EHS bude liberální zónou volného obchodu, nikoli socialistickým superstátem, ke kterému měl tento projekt od počátku namířeno“.

Je to stejné, jako kdyby nastávajícímu novomanželovi někdo radil: nežeň se, stejně se rozvedeš. Vždyť chystané manželství nebude tím, co si od něj slibuješ, ale vztahem, který bude mít od počátku namířeno k rozvodovému soudu. Jistě, potenciálně má každé manželství nakročeno ke krachu; pokud chce mít člověk jistotu, že nebude mít cejch rozvedeného, jediný způsob, jak toho dosáhnout, je nikdy do stavu manželského nevstoupit. Na druhou stranu má ale manželství celou řadu kladů, pro které stojí za to „riziko rozvodu“ podstoupit. A především: to, jestli mé manželství skončí rozvodem či nikoli, ovlivňuji lvím podílem já (a druhým lvím podílem manželka).

Podobně je tomu s EU. Vyčítat MT, že cosi neblahého ve vývoji EHS/EU včas nerozpoznala, je dílem nesmyslné, dílem nespravedlivé. Jako vyčítat novomanželovi, že v době, kdy se ženil, nerozpoznal, že jednou skončí jako rozvedený. A pak: o charakteru EU rozhodují přece její jednotliví členové, tak proč pořád to nekonečné strašení socialistickým superstátem.

Poznámka na okraj. Vyčítají-li lidé typu pana Petříka, že MT ve své době (vládla 1979-1990) nerozpoznala, jakým nebezpečím EHS/EU je, pak se nelze vyhnout otázce, zda-li to nebylo mnohem jasnější v roce 2004 a v letech před tímto rokem. Bezpochyby ano, integrace mezitím viditelně pokročila (smlouvy z Maastrichtu, Amsterodamu a Nice). Proč tedy Václav Klaus přivedl ČR do EU, když ta představovala v roce 2004 dle pojetí Lukáše Petříka zcela evidentní hrozbu?

Železné dámě je autorem dále vyčítáno, že ona, resp. thatcherismus selhal v obraně morálních hodnot. Její provinění:

1) Hlasovala pro zákon, který za jistých podmínek umožňoval provedení potratu. Nezastírám, že jde o mimořádně citlivé téma, nicméně je-li člověk v roli politika a zákonodárce postaven před dilema, musí se rozhodnout dle svého rozumového úsudku a hlasu svědomí. V tomto konkrétním případě: pakliže MT usoudila, a souznělo to s tím, co jí říkalo její svědomí, že v případech, kdy těhotná žena není s to dítě vychovávat, je možné říci interupci ANO, pak jistě věděla, proč se takto rozhodla – a zejména my, muži, kdo se do takovéto mimořádně problematické situace nikdy nedostaneme, bychom to měli s pokorou respektovat. A ne situace „na hraně“ zneužít k obvinění, že jde o selhání při obraně morálních hodnot.

2) Hlasovala pro dekriminalizaci homosexuálních styků. Třebaže autor jedním dechem přiznává: „I když vystupovala proti zrovnoprávnění homosexuálních párů s tradiční rodinou.“ To je přece podstatné! Tak jako ona se přece musí v současné době zachovat každý konzervativec: obhajovat tradiční rodinu jako cosi v nejlepším sova smyslu unikátního, ale současně odmítnout trestní postih osob praktikujících homosexualitu. Pokud s druhou částí předchozí věty autor nesouhlasí, měl by říci, jakou navrhuje alternativu. Homosexuální styky trestat? Jak? Pokutou? Vězením? Převýchovou? Léčbou? Smrtí jako v něterých muslimských zemích? Občas by nezaškodilo podívat se na politickou mapu světa a do kalendáře na letopočet. Nežijeme ani ve středověku, ani v Saúdké Arábii.

Petříkův obecný závěr k tomuto bodu, že MT „obhajobu tradičních křesťanských hodnot obětovala na oltář volnému globálnímu trhu“ je proto nutné odmítnout jako účelový a ve své podstatě nesmyslný. Tzv. kulturní válku o duši národa přece není možné vést tak, že budeme trestně postihovat dobrovolné homosexuální praktiky dospělých.

Aby katoličtí konzervativci mohli definovat další velký politický hřích MT, museli si nejprve vytvořit pozoruhodnou konstrukci. Petřík cituje Johna Laughlanda, který hlásá, že marxisté chápou globální kapitalismus jako pozitivní předstupeň před světovou revolucí, neboť rozbíjí tradiční struktury národa, rodiny, náboženství. Podle Laughlanda a dalších mají v tomto marxisté pravdu. Proto je dědictví MT negativní: neboť (prý „nepochybně omylem“) propagovala liberální volnotržní ideologii, která „byla unesena silami kosmopolitismu a postnacionalismu“. A proto také byli a jsou mnozí konzervativci odpůrci volného trhu (když volný trh a kapitalismus struktury národa, náboženství a rodiny rozbíjejí).

Mám k tomu dvě otázky: 1) Co na tyto vývody říká Václav Klaus; 2) Co jiného, když ne kapitalismus a volný trh měla MT hlásat a v praktické politice uskutečňovat?

Něco obtížně akceptovatelného na závěr. Petřík píše, že ačkoli Margaret Thatcherovou nelze zjednodušeně označit za neokonzervativní političku, měla několik neokonzervativních „úletů“. K nim patří podpora „agrese“ USA a NATO (ony USA nejsou v NATO?) proti Srbsku a pozor: její silná podpora státu Izrael.

Podpora Izraeli byla sice silná, nikoli bezvýhradná (viz její postoj po izraelské vojenské operaci, při níž byl poškozen irácký jaderný reaktor Osirak v jednaosmdesátém). Ale i kdyby taková byla – má-li být podpora demokratického státu, který je odpočátku své existence postaven do pozice toho, kdo musí permanentně čelit nepřátelství sousedů, úletem, pak se ani v tomto případě nelze nezeptat, jakou pan Petřík nabízí alternativu. Politiku antiizraelskou a proarabskou? Tu ale dělala dlouhá desetiletí levice, ať komunistická, nebo západní – demokratická.

Abych byl spravedlivý: Lukáš Petřík nachází na MT také četná pozitiva. Velké vlastenectví, revitalizaci britské národní hrdosti, osobní odpovědnost, politiku vlastnické demokracie a lidového kapitalismu.

Ovšem mnohé z toho, co je jí katolickými konzervativci vytýkáno, konzervativci nekatoličtí do kategorie domnělých hříchů sotva mohou zahrnout. Ani oni však nevnímají postoje MT bez výhrad. Jeden příklad za všechny: traduje se, že Železná dáma byla proti sjednocení Německa. Měla k tomu dobrý důvod: obavy z jeho posílení. Leč viděno realisticky, jaká byla jiná možnost po rozpadu kremelského impéria? Dva demokratické německé státy vedle sebe a rozdělený Berlín, byť nikoli zdí, ale administrativně? Bylo něco takového vůbec představitelné a dlouhodobě udržitelné? Nikoli. Proto máme dnes v Evropě pouze jedno Německo, bez ohledu na to, co si o něm tenkrát Margaret Thatcherová myslela. Pokud se v něčem mýlila, pak v tomto pojetí německé otázky.

Domnívám se, že tento spíše ojedinělý omyl může přidat lidskou dimenzi do celkového obrazu MT jako nekompromisní politické osobnosti; rozhodně ale nemůže zmenšit její velikost a dějinný význam.