Blogerský bulvár B. O.

• Byť jsme nyní s kolegou Břetislavem Olšerem tak trochu na názorové válečné stezce (ačkoli kolegové tak úplně nejsme, protože já jsem bloger prostý a on bloger VIP), nebylo tomu tak vždy. Role předělu připadla mediální aféře týkající se Jehudy Lahava.

O co šlo? Čtenáři Lidových novin si možná vzpomenou na množství článků o Izraeli, které pro tento list psal Jehuda Lahav. V období po sametovém převratu. (Zemřel v červenci 2010). Lahav psal ovšem nejen do polistopadových Lidovek (a rovněž do Týdne), ale také do „předválečného“ Rudého práva (a údajně také do Tvorby). Myšleno v době před šestidenní válkou 1967. (Byl československý rodák, narodil se 1930 na východním Slovensku.) Pod pseudonymem Jigal Arci.

V jakém duchu asi Arci alias Lahav psal o Izraeli v „orgánu Ústředního výboru Komunistické strany Československa“, v překladu pro později narozené: v hlavních novinách komunistické totality? To se snažila zjistit redakce zpravodajského severu Eretz.cz. S vědomím toho, že o obsahu textů není třeba dělat si iluze – a s ohledem na to, že Lahav byl v té době členem Komunistické strany Izraele. Vyhlásila proto soutěž. Do 15. června 2009 mohl kdokoli poslat na adresu redakce kopii libovolného Lahavova - Arciho článku publikovaného v režimním tisku před listopadem 1989. A jak to v soutěžích bývá, jeden vylosovaný účastník měl obdržet cenu.

Proč se o Lahava Eretz.cz tak intenzivně zajímal? Z jediného důvodu: redakce chtěla zjistit pravdu. Existovalo totiž důvodné podezření, že Lahav – Arci pracoval v 60. letech jako žurnalista ve službách československé komunistické protiizraelské propagandy. Ozývaly se ale také hlasy, že tomu tak nebylo, hlasy, které obhajovaly Lahava jako čestného člověka. Jeden z nich patřil Břetislavu Olšerovi.

Až sem by to nebylo tak zajímavé, protože i kdyby se před oněmi čtyřmi roky vyjevilo to, o čem jsou mnozí pamětníci přesvědčeni, že totiž Lahav – Arci sloužil protiizraelské propagandě komunistické ČSSR, nic by mu nehrozilo. Pouze by se musel sám vypořádat s tím, že pravda vyšla najevo. Tedy vyřešit si svůj morální problém.

„Zajímavé“ to začalo být v okamžiku, kdy se do celé věci vložil B. Olšer. Renesanční muž, který působí dojmem, že byl kromě Luny snad všude a hovořil (téměř) s každým – a samozřejmě také s Jehudou Lahavem. V článku „OSOBNOST: Uštvali ho pseudonovináři, když hájil svoji čest“ (publikovaném na Neviditelném psu 14. 7. 2010) Olšer napsal:

„Několikrát se mi svěřil, jak ho těžce celá záležitost zasáhla, jak ho sužuje, hlavně kvůli rodině; třem svým synům a manželce. S osmdesátkou na krku musel najednou čelit sprostým a falešným nařčením. Omluvy se však nedočkal a při stresu během své statečné obhajoby zemřel.“

Sprostá a falešná nařčení? Nikoli. Pouze snaha dobrat se pravdy. To ovšem B. Olšer přezírá. Místo toho píše: „Na webu Eretz.cz na něho uspořádali štvanici.“ A dále: „Skoro osmdesát let si žil klidně, než si partička pseudonovinářů usmyslela, že ho uštve za to, že tolik hájí svoji čest.“ A odtud je jen krůček k rafinovanému obvinění: „Uštvali ho pseudonovináři a lovci lebek (z Eretzu.cz – pozn. L. S.), ženoucí se pouze za bulvární senzací?“

To byl okamžik, kdy jsem se s Břetislavem Olšerem, kterého jsem si do té doby hluboce vážil, vnitřně rozešel. Neboť je-li tu něco „sprostého a falešného“, pak nepokryté naznačování B. Olšera, že za Lahavovu smrt mohou redaktoři zpravodajského serveru Eretz.

Proč o tom všem píšu?

Protože stejně jako v případě Lahavovy smrti, také v kauze dvou zemřelých Češek v hurghadském hotelu Titanic Palace vytvořil B. Olšer fantaskní konstrukci. Tehdy ukázal prstem na redaktory Eretzu.cz, tentokrát si bere na paškál egyptské lékaře. (V článku „Další brutální vraždy v Egyptě, aneb Matka s dcerou bez orgánů … ?“, jeho blog na iDNES.cz, 7. 9. 2013.)

Bez sebemenšího důkazu je rafinovaně obviňuje z toho, že orgány turistky z Karviné a její dcery, které z neznámých důvodů nebyly s jejich těly vráceny, použili Egypťané pro transplantaci. Tedy na kšeft.

Lékařskou stránku věci přenechme odborníkům a všimněme si Olšerových myšlenkových postupů. Autor začíná na Sinajské poušti, kde „spatříte nad hlavou hejno supů“. Nepřilákala je mršina velblouda, ale lidské ostatky. S chybějícími vnitřnostmi. „Pak si připomenete vyprávění beduínů o masakrování afrických uprchlíků, jimž zaživa vyřezávají orgány zlotřilí egyptští felčaři.“ Až sem nelze Olšerovu textu nic vytknout. Obchod s lidskými orgány na Sinaji skutečně bujel (bují?), hovoří se o stovkách obětí z řad uprchlíků mířících z Afriky do Izraele (proč asi právě tam, že?).

V další větě ale přijde šok: „Taková je zrůdná bestialita islamistů z bratrstva Mursího Egypťanů, co si stěžovali na krutosti prezidenta Mubaraka,“ dovozuje autor. Tady už začíná fantazírovat. Jsem ten poslední, kdo by se Muslimského bratrstva zastával, ale přece jen: kde přišel B. Olšer na to, že egyptští lékaři, zapojení do těchto ďábelských činů, jsou „islamisté z bratrstva Mursího Egypťanů“? To ví asi jen on sám.

Dále: „Taková je dnešní poušť na Sinaji, jen pár stovek kilometrů od letovisek Hurgády a Šarm al Šejku u Rudého moře,“ pokračuje B. Olšer. Opravdu „dnešní“ poušť? V další pasáži svého článku odkazuje autor na reportáž CNN, která podle něj „o případu informovala v minulých dnech“. Nanejvýš v repríze, protože o navlas stejné reportáži CNN včetně uvedené ceny za orgány referoval portál Lidovky.cz v článku „Beduíni brali uprchlíkům orgány. Bez umrtvení“ před téměř dvěma lety - 21. listopadu 2011 (!).

Prapodivné zacházení s fakty na časové ose.

Ta nejděsivější páně Olšerova spekulace se ovšem týká (opět jen rafinovaně naznačené) spojitosti mezi počínáním „zlotřilých egyptských felčarů“ a případem otrávených Češek, maminky Moniky a malé Klárky. Opět: bez sebemenšího důkazu, pouze s odkazem na to, že orgány pitvaných  zůstaly v Egyptě, sugeruje autor čtenářům, že snad …

Posuďme sami: „ … při každém podezřelém zmizení lidských orgánů v dnešním Egyptě mě nic jiného nemůže napadnout, než bestialita tamních lékařských hyen.“ Napadnout nás může cokoliv, ale v tom se snad liší seriózní bloger od bulvárního, že nezaměňuje „pojmy za dojmy“.

Závěr těchto náznaků je obdivuhodný: „I kdyby to nebyla pravda (co vlastně? - pozn. L. S.), faktem zůstává, že na české výsledky pitvy je mimořádně přísné embargo a v Sinajské poušti se supové dál dobře živí lidskými ostatky.“ Co tím chtěl „básník“ vlastně říci?

Břetislav Olšer je bezpochyby plodný autor s pozoruhodným rozhledem. Chce-li si ale nárokovat důvěryhodnost, neměl by ji diskreditovat způsobem, jak nám to předvedl v příběhu Jehudy Lahava a nejnověji v „orgánové“ kauze. Psát o tom, že orgány Moniky a Klárky byly (možná) prodány lze teprvé poté, co budou k mání alespoň minimální relevantní důkazy. Obvinit někoho, byť spekulativně a nepřímo, vlastně všechny egyptské lékaře, z hyenismu je snadné, leč publicisty - gentlemana nehodné.