Bez osobních útoků by to nešlo, páni prezidenti?

Dovolte mi, abych bez jakékoli souvislosti s Milošem Zemanem citoval Jana Weicha: „Kde blb, tam nebezpečno.“ Jak by se toto konstatování líbilo příznivcům současného prezidenta?

Žhavé dny bez internetu, bez zpráv z české kotliny. Bez Zemana, Babiše, Hamáčka – a všech ostatních. Bez celého toho domácího politického cirkusu. To byla úleva a pohoda! Jedinou informací z domoviny, kterou jsem na jihu Egypta v televizi zachytil, byla noticka o tom, kdo vyhrál v Brně motoristickou Velkou cenu.

Proč mi česká politika v těch požehnaných dnech skvělé relaxace nechyběla? Proč jsem se i po nástupu do letadla při návratu štítivě vyhnul českým novinám? Protože česká politická kultura je na tak nízké úrovni, že platí jasná úměra: čím později (po návratu ze zahraničí) se s ní začneme zaobírat, tím lépe pro naše duševní zdraví.

Nebylo mi mezi rudomořskými rybami v korálovém ráji lépe? Jistěže bylo! Ale všechno má svůj konec.

Shodou okolností jsem v přímém televizním přenosu zachytil zahájení výstavy Země živitelka. Ve fázi, kdy hovořil nejprve exprezident Václav Klaus a po něm prezident Miloš Zeman.

Exprezident Klaus držel řeč 3 minuty 10 sekund. Za část jeho slov bylo možné mu zatleskat. Ale - opravdu bylo nutné převést na začátku prestižního agrosalonu téma do osobní roviny? A svým způsobem negentlemansky urážet dámu, ministryni sociálních věcí? To říkám jako pravicový volič: Jana Maláčová není v politice mým šálkem čaje. Nicméně: proč musel právě při této příležitosti VK veřejně sdělit, že ministryně „nemá zdatný hlas a nemá takovou ráznost“ jako ministr zemědělství Toman: „Zemědělci jsou v bezvadné situaci, že mají pana ministra tohoto formátu a tohoto rozměru.“ Netušil jsem, že je tak podstatné, kolika kilogramy živé váhy disponuje ten který člen kabinetu. A že to je klíčový faktor pro to, kolik pro svůj resort „vyboxuje“ peněz.

Prezident Zeman nezůstal pozadu. Mluvil o něco déle (4 min 37 sec) a také on pronesl několik moudrých vět. Než se pustil do Martina Bursíka kvůli jeho někdejšímu pozitivnímu vyjádření o kůrovci. I kdyby měl Miloš Zeman ve věci kůrovce stokrát pravdu, jaký smysl má připomínat v takovéto slavnostní chvíli více než deset let staré výroky jednoho exministra? (Bursík ukončil své vládní angažmá v květnu 2009.) Své expozé ukončil prezident slovy: „Dovolte mi tedy závěrem, abych bez jakékoli souvislosti s Martinem Bursíkem citoval Jana Wericha: ´Kde blb, tam nebezpečno.´“

Nemá smysl se ptát, jestli to bylo opravdu „bez jakékoli souvislosti“ s Martinem Bursíkem, když je zřejmé, jak to bylo myšleno. To se jen prezident alibisticky schoval za tento fíkový list.

Po Zemanově vystoupení jsem byl nucen jít za privátními povinnostmi – a cestou jsem měl o čem přemýšlet. Kam se poděla moudrost státníků, velkorysost, nadhled? Noblesa, taktnost. Nedokážu se smířit s tím, že by se ten či onen úřadující nebo bývalý politik nemohl veřejně vyjádřit, aniž by si v osobní rovině nevzal na mušku jiného politika; je nezbytné navážet se do nich, lidsky se jich dotknout, rafinovaně je dehonestovat, ponížit. Proč?

(PS: To, že Martin Bursík pronese na adresu Pražanů větu typu "vaše současné auto se spalovacím motorem by mělo být  současně vaším posledním s tímto motorem" ještě neznamená, že tomu tak bude. Tak všemocný opravdu není - a jako ekologický aktivista nic jiného říkat ani nemůže. Čili nechápu, proč  prezident na Zemi živitelce právě toto "řešil".)