Kdyby arabští tatínkové místo odpalování raket a mávání samopalem dohlédli na to, aby

si chlapci  sedli do školní lavice a učili se, byla by šance na lepší generaci. Ale protože tatínkové kromě mávání a hrození nic jiného neumí jsou pro své děti příkladem, že je jednodušší namířit  ve jménu džihádu zbraň proti údajnému nepříteli než jít do školy.

Omlouvám se za to zjednodušení.

...ve jménu džihádu? ...údajný nepřítel?

Vašeotázka v názvu je jiná, nežli moje. Palestina není jediný případ. Např.  Irsko, Alžír, Indie, Jižní Afrika… tam všudevznikalo podhoubí terorizmu. Problém je ale někde úplně jinde. Jakékoli násilívelké části (jakéhokoli) národa není proto, že by tito lidé byli více násilní,nežli  jiní.  Je to znamení, že něco není v pořádku vzacházení s těmito lidmi. Má otázka (na rozdíl od té Vaší) zní: Jakým peklemmuselo takové dítě asi projít, když (na rozdíl od našich dětí, vnuků apravnoučat) se jeho dětství projevuje tak, jak se projevuje… Podrobněji se otomto problému rozepisuji zde: http://maj.blog.idnes.cz/c/345021/Zlocinne-umysly-palestinskych-deti.html#t2

Děkuji za excelentní diskusní příspěvek. Jen se obávám, že pro Hamas a spol. s jejich způsobem uvažování jsou jakákoliv pravidla tím posledním, co by je zajímalo. Tedy s výjimkou situací, kdy se jim to "hodí do krámu". Ještě jednou děkuji.