Anglikánský paradox

Hodně v těchto dnech přemýšlím o dění v Anglikánské církvi. V souvislosti s konáním jejího Generálního synodu, který rozhodoval o klíčové záležitosti: biskupském návrhu žehnat oddaným stejnopohlavním dvojicím.

Generální synod se konal v Londýně od 6. do 9. února 2023. Sestává ze tří komor – biskupské, ostatního duchovenstva a laické. Aby návrh předložený biskupy prošel, musí získat většinu v každé komoře separátně. To platí o „zákonech“ církve a záležitostech doktríny. Týká se tedy i návrhu o žehnání stejnopohlavním dvojicím (což je klíčový zásah do nauky církve), které předtím uzavřely občanský sňatek nebo registrované partnerství. Obojí je ve Spojeném království legální.

Biskupský návrh obsahuje dva body; paradoxní je, že oba jsou protichůdné. 1.) Anglikánská církev nebude měnit svoji doktrínu o tom, že v souladu s biblickým učením je manželství vztahem pouze mezi mužem a ženou. 2.) Anglikánská církev umožní uspořádání zvláštní bohoslužby pro stejnopohlavní dvojice, předtím oddané při občanském sňatku nebo po uzavření registrovaného partnerství, na které bude jejich vztahu církví požehnáno.

Vypadá to jako kompromis. I já jsem v první chvíli podlehl omylu, že to kompromis je, jakkoli na hranici možného. Záhy jsem seznal, že je to celé nesmysl. Buď homosexuální sňatky jsou v souladu s biblickým učením (a doktrínou Anglikánské církve) – a pak nic nebrání tomu, aby církev stejnopohlavní dvojice při řádném náboženském obřadu oddávala, anebo nejsou - a pak jim nemůže ani žehnat, když se role oddávajícího ujme britský stát. Působí to protichůdně, alibisticky. A vnáší do církve sémě nejistoty.

Objektivně nutno dodat, že žehnání stejnopohlavním dvojicím nemá být podle návrhu pro duchovní povinné. Pokud dvojice nenajde ve své farnosti duchovního (vicar, rector) ochotného děkovnou bohoslužbu s požehnáním uspořádat, bude se muset obrátit jinam; tradicionalisticky orientovanému faráři kvůli tomu formálně žádný postih nehrozí (jiná věc je možný neoficiální nátlak - ze strany aktivistů, biskupa – modernisty apod.).

Stoupenci ortodoxní anglikánské nauky – a tedy oponenti uvedeného návrhu – vyjádřili také obavy, že žehnání stejnopohlavním dvojicím je pouze prvním krok k budoucím církevním homosexuálním svatbám, což je pro ně absolutně nepřijatelné a mohlo by vyústit ve fatální rozkol.

DÁ SE O PLATNOSTI BIBLICKÉHO UČENÍ HLASOVAT?

Zdá se, že ano. Na londýnském Generálním synodu po dvoudenních intenzivních diskusích následovalo hlasování ve všech komorách. Výsledek? Všechny tři komory hlasovaly velkou většinou pro návrh:

Komora biskupů: 36 pro, 4 proti, 2 se zdrželi

Komora ostatních duchovních: 111 pro, 85 proti (43 %), 3 se zdrželi

Komora laiků: 103 pro, 92 proti (46 %), 5 se zdrželo

Anglikánská církev si tak demokraticky odhlasovala, že některé části učení Bible, na jejíchž základech je vybudována, vlastně neplatí. Církevní sňatky homosexuálů NE, církevní požehnání homosexuálním dvojicím, které uzavřely občanský sňatek, ANO.

Absurdní. Co si odhlasuje příště?

Výstižně se k tomuto rozhodnutí ve stylu „nahá i oblečená“ vyjádřila Andrea Williamsová, ředitelka křesťanské organizace Christian Concern. Williamsová, která sama byla deset let členkou Komory laiků na anglikánském Generálním synodu, konstatovala: „Bůh nežehná hříchu a nežehná ani těm, kdo hříchu žehnají.“

Ačkoli jde o přesvědčivě většinové hlasování, jeho výsledek nebude přijat všude a všemi s porozuměním. A to jak uvnitř samotné Anglikánské církve, tak v rámci širšího Anglikánského společenství sdružujícího bezmála čtyři desítky anglikánských církví na všech kontinentech. Už 9. února vydala organizace anglikánských církví globálního jihu, The Global South Fellowship of Anglican Churches (GSFA), prohlášení, v němž vyjádřila svůj „hluboký smutek“ a hlubokou lítost“ nad výsledkem hlasování v této věci; hlasování „jde proti smýšlení drtivé většiny Anglikánského společenství“. Ortodoxní provincie v rámci GSFA sice nemají v úmyslu Anglikánské společenství opustit, nicméně nenechávají nikoho na pochybách, že nově nastalý stav je neblahý: GSFA s velkým smutkem musí konstatovat, že Anglikánská církev se nyní připojila k těm provinciím, s nimiž je vzájemné společenství narušené.

Obávám se, že toto je teprve začátek. Rozkol si nikdo nepřeje, ale podíváme-li se na dění v jiných (obecně) protestantských denominacích – například v celosvětové Sjednocené metodistické církvi, od níž odcházejí sbory kvůli odlišným názorům na homosexualitu, myšleno z hlediska biblického učení, přičemž některé z nich založily Globální metodistickou církev -, nemůžeme případné schizma v budoucnosti vyloučit. Zde platí přímá úměra: čím více se bude ta která denominace odklánět od učení Bible, tím více se vystavuje hrozbě rozdělení.

Zpracováno podle tematických článků na webech BBC a The Christian Today (9. 2. 2023).