Agrese Hamasu: Pohled exministra

Nikdy není na škodu, když se my, kdo sledujeme izraelskou protiteroristickou kampaň v Pásmu Gazy, seznámíme s autentickými názory některé významné osobnosti izraelské politické scény.

Dnes nabídnu několik myšlenek Avigdora Libermana, toho času v opozici, dříve ministra v několika kabinetech. Mimo jiné šéfoval resortu zahraničí, obrany a financí.

Osmnáctého října publikoval server listu The Jerusalem post v názorové rubrice jeho článek „UN doesn't care about Gaza, ignores other countries“.

Liberman se v úvodu vrací k 11. září. Připomíná, že po útocích, které šokovaly svět, zahájily Spojené státy operaci „Trvalá svoboda“. Její cíl: zlikvidovat teroristickou organizaci Al Kaida a svrhnout režim Talibanu. Říká: „Nikdo na světě nepochyboval o nutnosti vstupu do Afghánistánu za účelem dosažení cílů této operace.“ Zde bych upřesnil. Ta podpora nebyla stoprocentní, a to ani ve svobodném světě, nicméně byla drtivá. Jak autor konstatuje, „země NATO vyslaly své síly, aby bojovaly po boku americké armády“.

Zde nabízí Liberman srovnání. Šok, který nedávno Izrael utrpěl, je přibližně desetkrát větší, pokud jde srovnání počtu obětí s počtem obyvatel, než jaký zažily Spojené státy 11. září 2001. Dovolím si přidat pár čísel.

Počet obyvatel USA v roce 2001 … cca 285 milionů; počet obětí 9/11 … 2997, to je 0,001052 %;

Počet obyvatel Izraele v roce 2013 … cca 9,7 milionů; počet obětí agrese Hamasu … cca 1400, to je 0,014433 %;

Izraelských obětí je tedy 13,72krát víc než amerických (vztaženo na velikost populace v obou zemích).

Dále autor připomíná: „7. října 2023 tisíce teroristů Hamasu infiltrovaly na izraelské území, obsadily kibucy a města a nemilosrdně zmasakrovaly děti a nemluvňata, ženy a muže, dospělé a seniory, a to jenom proto, že to byli Židé a Izraelci, a unesly přibližně 200 civilistů a vojáků, mezi nimi zahraniční občany. „Do posledního dne života nezapomenu na drastické pohledy, které jsem viděl, když jsem navštívil oblast masakru, na kruté týrání, kterým lidé prošli, než byli zavražděni, včetně brutálního znásilňování žen, usekávání končetin a upalování těl. V dějinách lidstva se to dá srovnat jen se zvěrstvy, kterých se na Židech dopouštěli nacisté během holocaustu,“ podotýká Liberman.

A zdůrazňuje, že Stát Izrael vyhlásil válku Hamasu s jasným cílem. Zničit vojenské schopnosti Hamasu a Palestinského islámského džihádu a ukončit jejich vládu. Vedle jednoznačné podpory a ostrého odsouzení Hamasu ze strany většiny západních zemí, jakož i jasných slov amerického prezidenta („Pokud bychom byli napadeni, naše reakce by byla rychlá a ohromující.“) slyšíme i jiné hlasy, píše Liberman: „Požadavky, aby Stát Izrael dopravil do Gazy humanitární pomoc a obnovil dodávky elektřiny a vody.“

Proti tomu se jasně ohradil: „Není na světě humánnější země než Stát Izrael, který léta pouštěl na své území pracovníky z Gazy; stejné pracovníky, o nichž dnes víme, že poskytovali vrahům Hamasu zpravodajské informace a po masakru se podíleli na rabování. Izrael, podle mého názoru nesprávně a proti mé radě, dodával do Pásma Gazy vodu a elektřinu a umožnil Katařanům, aby tam přiváželi kufry plné peněz, které místo toho, aby byly investovány do obnovy a ve prospěch obyvatel, byly převedeny Hamasu a použity k jeho posílení. Ptám se, která země by něco takového dovolila? Odpověď je jasná.“

Liberman je přesvědčen, že se OSN chová pokrytecky, požaduje-li návrat k statu quo v Gaze. „Žádná země na světě by nepustila na své území potenciální teroristy, nepřevedla peníze na subjekt ovládaný teroristickou organizací a nedodala by mu elektřinu a vodu, což by pak použil ke svým krutým, zločinům.“ Hlasy v mezinárodním společenství v čele s OSN volající po normálních poměrech v Gaze jsou po krutém a krvavém pogromu pokrytecké, soudí Liberman.

A předkládá návrh Spojeným národům, které, jak se zdá, mají nekonečné množství času pro dočasné bezdomovce a spěchají s poskytováním humanitární pomoci, aniž by formulovaly mechanismus, které zajistí, že si tuto pomoc nepřivlastní válečná mašinérie Hamasu, jak tomu bylo kdykoli v minulosti.

OSN by se měla více zaměřit na město Derna v Libyi, jehož čtvrtinu zničily v září 2023 povodně a kde přišlo o život víc než 11 tisíc lidí, kolem 10 tisíc se pohřešuje a 40 tisíc ztratilo domovy a majetky. Dále by Spojené národy měly zaměřit pozornost na humanitární katastrofu v Súdánu, kde v důsledku konfliktu mezi vládou a milicemi RSF přišlo o život na tři tisíce lidí a miliony byly vysídleny, vedle toho, že byly masakrovány ženy a děti a některé vesnice zcela zničeny.

A konečně by se OSN mohla víc věnovat Sýrii, kde od počátku občanské války (březen 2011) bylo usmrceno přes 500 tisíc lidí a z dalších mnoha milionů se stali uprchlíci nebo byli vnitřně vysídleni. I tam lidé potřebují životně důležitou humanitární pomoc.

„Než vznesete další požadavky na Stát Izrael,“ píše autor, „měli byste pomoci zemím, které to skutečně potřebují, a ne teroristickým organizacím, které vraždí nevinné civilisty, a to s plnou podporou většiny obyvatel Gazy, z nichž mnozí tomu masakru fandili.“

Liberman uzavírá: „Stát Izrael by za žádných okolností neměl povolit dodávky humanitární pomoci do Pásma Gazy, dokud nebude zástupcům Mezinárodního červeného kříže umožněno navštívit a zkontrolovat stav unesených a poskytnuta jim humanitární pomoc. To je záležitost, o níž by mezinárodní společenství mělo usilovat ze všech sil.“

Mohu-li dodat svůj osobní pohled, byl bych ještě nekompromisnější. Žádná izraelská pomoc Pásmu Gazy, dokud nebudou rukojmí nejen zkontrolována pracovníky MČK, ale do jednoho propuštěna na svobodu. Jsme ve válce a jakékoli akce ve prospěch pouze jedné strany jsou nefér, nemravné a nespravedlivé. Notabene, je-li zjevně protěžována strana agresora.