Afghánistán: Nejen o tom, kdo by se komu měl omluvit

Kdyby to nebyla tak vážná věc, člověk by řekl, že se při čtení internetových diskusí docela pobaví. Víc než v každodenním životě „mimo síť“. Jenomže ono to vážné je. Zábava rozhodně není na místě.

Napsal jsem, co si myslím o angažmá Američanů a dalších spojenců v Afghánistánu (2001 - 2021). Že to po mém soudu nebyla okupace (v pejorativním významu toho slova), což jsem patřičně doložil (viz můj text „Byl Afghánistán okupován?“ - blog iDNES 1. 9. 2021/NP 6. 9. 2021).

Někteří účastníci diskuse mají za to, že v duchu „mé logiky“ by pak i Sověty vedená invaze do Československa v srpnu 1968 neměla být hodnocena jako okupace, nýbrž legitimní akt.

S tímto srovnáním mám problém.

Především proto, že československý „Dubčekův“ režim si v roce 1968 nepočínal jako Tálibán v Afghánistánu před 11. zářím 2001. Nebyl hostitelem jedné z nejnebezpečnějších teroristických organizací na světě, která se dopustila brutálního útoku proti Spojeným státům. Z pohledu mezinárodního práva a elementárního smyslu pro spravedlnost měly USA po „11. září“ oprávněný důvod v Afghánistánu zasáhnout, SSSR v Československu ovšem nikoli; ze strany Kremlu šlo v srpnu 1968 o svévolný akt agrese a následnou okupaci.

Ostatně za srpnový vpád do Československa se státy, které se na této hanebnosti podílely, později omluvily: v srpnu 1989 Maďarsko a Polsko, v prosinci 1989 NDR, Bulharsko a SSSR (Gorbačov). Po rozpadu Sovětského svazu se nejotevřeněji vyjádřil ruský prezident Jelcin (1993): „Vpád odsuzujeme jako agresi.“ Morální odpovědnost Ruska za srpnovou invazi přiznal i prezident Putin (2006).

Tudíž vytvářet konstrukce, že okupace Československa (1968) okupací nebyla, pakliže ani přítomnost USA a spojenců v Afghánistánu (2001 – 2021) nelze označit jako okupaci (jak jsem psal já) postrádá smysl, když i sami okupanti Československa se za tuto okupaci omluvili.

Jako dětinská mi připadá argumentace připomínající tzv. zvací dopis (podepsaný čsl. prosovětskými kolaboranty) – myšleno v kontrastu s mezinárodními ujednáními, která přítomnost USA a spojenců v Afghánistánu provázela. Je to nesrovnatelné a současně pikantní.

Zejména od levice často slýcháme, že ta či ona akce Američanů postrádá legitimitu kvůli absenci schválení Radou bezpečnosti. Je to falešná argumentace, neboť článek 51 Charty OSN umožňuje vojenskou akci i bez předchozího mandátu Rady bezpečnosti:

Článek 51

Žádné ustanovení této Charty neomezuje, v případě ozbrojeného útoku na některého člena Organizace spojených národů, přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. Opatření učiněná členy při výkonu tohoto práva sebeobrany oznámí se ihned Radě bezpečnosti … .

V souladu s tímto článkem byla uskutečněna úvodní vojenská operace v Afghánistánu (od 7. 10. 2001). A co je neméně důležité: přítomnost cizích vojsk na území Afghánistánu byla schválena RB OSN v prosinci 2001 (rezoluce 1386); jde o tzv. misi ISAF (2001-2014), na kterou navázala mise „Resolute Support“ dohodnutá mezi NATO a Kábulem a mající jednomyslnou (!) podporu všech členů Rady bezpečnosti (rezoluce 2189).

Ke zmíněné pikantnosti: v případě Afghánistánu byla přítomnost cizích vojsk buď přímo schválena, případně plně podpořena Radou bezpečnosti, což je přesně to, co je mnohými, zejména levicí, požadováno – a přesto slyšíme názory, že v Afghánistánu se mimo jakoukoli pochybnost jednalo o okupaci. Pozoruhodné.

Státy podílející se na aktu agrese proti Československu v srpnu 1968 se posléze za tuto agresi omluvily. Předpokládám, že v duchu logiky mých oponentů (odpůrců mého názoru, že v Afghánistánu nešlo o okupaci) by se měly i Spojené státy a další země včetně ČR za údajnou okupaci také omluvit. Je to samozřejmě nesmysl a zcela pošetilá úvaha. Pokud by se někdo měl za něco omluvit, pak nanejvýš Spojené státy za způsob, jakým svoji přítomnost v Afghánistánu ukončily. I když ani tím si nejsem tak docela jist.

Napadá mě totiž jiná věc. Neměli by se omluvit spíše Afghánci? Svým západním učitelům – tedy i nám – za to, že při závěrečné zkoušce z toho, co jsme je v oblasti obrany naučili, totálně propadli.