A v OSN zazněl smích …

To když se americký prezident zase jednou „chvástal“: „Během méně než dvou let toho má administrativa dokončila víc než téměř všechny bývalé administrativy v historii této země,“ prohlásil a sál ožil.

V originále: In less than two years, my administration has accomplished more than almost any administration in the history of our country.

Citovaná slova pronesená při všeobecné rozpravě během nynějšího zasedání Valného shromáždění OSN jsou samozřejmě hodně přitažená za vlasy, hodně nadsazená. Za Cartera byl uzavřen mír Egypt-Izrael, což byla přelomová záležitost světového významu. Za Clintona pak mír Izrael-Jordánsko. Nemluvě o Reaganovi a podílu jeho administrativy na zhroucení Říše zla. Trumpovi se zatím fungující mír mezi Izraelci a palestinskými Araby dojednat nepodařilo. 

Pokud ovšem odfoukneme prach „trumpovského balastu“ a podíváme se na počiny nynější US administrativy realisticky, nemůžeme být nespokojeni. Přesun ambasády v Izraeli tam, kam patří - do Jeruzaléma a změna politiky vůči Íránu. Jednoznačné klady. Ostatně i setkání se severokorejským Kimem bylo svým způsobem unikátní.

Vraťme se ale k OSN. V pátečním (28/9) úvodník serveru Jpost.com čteme, že celý svět se sice Trumpovi smál, ale taková legrace (spíše ve smyslu špatného vtipu - LS) není ani tak jeho poplácání se po vlastních zádech, jako spíše počínání samotných Spojených národů. Počínání mnohdy absurdní.

Nebyly slyšet posměšky, když šéf Palestinskoarabské autonomie Abbás pravil: „Nikdy se neuchýlíme k násilí a terorismu.“ Přitom všichni máme v paměti dozvuky vraždy, kterou na izraelském občanovi Arim Fuldovi spáchal arabský terorista-teenager, zjevně inspirován politikou protiizraelského podněcování, jak ji praktikuje Abbásova administrativa a její propaganda.

K smíchu je ale také řada jiných věcí. Tento týden Rada OSN pro lidská práva proklamovala svůj nesouhlas s trestem smrti. Přitom ve stejné Radě působí čtyři země s nejvyšším počtem poprav: Irák, Saúdská Arábie, kontinentální Čína a Pákistán.

Srandy kopec.

Úvodník si dále všímá toho, jak saúdský a íránský režim zacházi se ženami - a další absurdity: konferenci OSN zabývající se chemickým a jaderným odzbrojením předsedala Sýrie, přičemž syrské vládní síly provedly desítky chemických útoků.

Vskutku humorné.

Byla to OSN, kdo přijal hanebnou rezoluci hlásající do nebe volající lež, že sionismus je formou rasismu (později zrušenou), kde v roce 1974 mohl před Valným shromážděním vystoupit arciterorista Jásir Arafat – člověk dobře zapadající do galerie tyranů, kteří se těší ve Spojených národech právu rovného hlasovacího práva.

Zmíněno bylo také UNESCO, které popírá historické vazby židovského lidu na Jeruzalém a přijalo desítky protiizraelských rezolucí, aniž by se odpovídajícím způsobem zabývalo Sýrií a Irákem, kde byly v posledních letech masivně ničeny starověké historické památky.

Legrace k popukání.

Přesto – na tapetě je stále jen a pouze Izrael. Ať v Radě pro lidská práva či ve zmíněném UNESCO i na jiných fórech Spojených národů; světové společenství mu věnuje nesrovnatelně větší „pozornost“ než skutečným porušovatelům lidských práv.

V kontrastu s výše zmíněnými absurditami obsahoval podle jeruzalémského serveru Trumpův projev v OSN řadu chvályhodných – a smrtelně vážných – poznámek. Teheránský režim nazval zkorumpovanou diktaturou kvůli jeho podpoře terorismu všude ve světě, stejně tak Sýrii režimem genocidním. Jeho opětné uložení sankcí na Írán mohlo sice některé přítomné představitele naštvat, ale je správné odepřít tomuto režimu prostředky, které potřebuje k provádění své krvavé agendy a izolovat ho, dokud jeho agrese pokračuje. Spojené státy odešly z Rady OSN pro lidská práva, protože zaštiťovala ty, kdo je do nebe volajícím způsobem porušovali, zatímco na USA a jejich přátele trvale útočila.

Účastníci zasedání VS OSN mohli posměšně reagovat na Trumpa, ale bude to on, kdo se bude smát naposledy, uzavírá svůj editorial Jpost.com.

Tato analýza připomněla v plné nahotě bezzubost, místy až impotenci světové organizace na jedné a skandální používaní dvojího metru na straně druhé. Pokrytectví je tím, co je pro Spojené národy typické. Jeden příklad za všechny: v OSN a přidružených orgánech se řeší každý jednotlivý zabitý palestinsky Arab, který přijde o život během vyprovokovaných střetů s izraelskou armádou, ale desítky, ba stovky tisíc mrtvých v Sýrii nechávají ctihodné Spojené národy (v porovnání s těmi mrtvými Palestinci) v klidu.

Mnozí z těch, kdo se na začátku proslovu Donalda Trumpa na jeho účet tak rádi zasmáli, mají sami tolik másla na hlavě, že by se měli stydět. Reprezentují režimy, jejichž barbarské a násilné chování vůči vlastním lidem je v 21. století něčím tak úděsným, že Trumpova občasná sebechvála je proti tomu tím nejvonnějším kadidlem. A tady už legrace končí.