... a kámen odvalen

Ukřižování Ježíše – to může být historická skutečnost, kterou lze přijmout. Ve starověku byly takto trýznivě usmrceny tisíce lidí. Ale vzkříšení?

Příběh o narození Ježíše v Betlémě, který tvoří středobod Vánoc? Proč ne? Kazatelské působení Ježíše ve Svaté zemi? Proč ne? Ukřižování, smrt a uložení těla do skalního hrobu? Proč ne?

Ale vzkříšení?

Tady mnozí řeknou: Ne.

Proč?

Protože k tomu, abychom zmrtvýchvstání Ukřižovaného přijali, potřebujeme víru. Kdo víru nemá, nemůže říci ano.

V jednom českém pop songu se zpívá: Bez lásky láska není. Zní to podivně, až příliš prostoduše, ale je to ve své podstatě pravda. Stejně tak: Bez víry víra není.

Můžeme být křesťany nejrůznějších denominací, můžeme se navzájem v tom či onom lišit, ale v jednom se musíme shodnout: ve víře,  že Ježíš, ač na na kříži zemřel, živý opustil svůj hrob.

Proč je to důležité? To vysvětluje apoštol Pavel: Pakliže Ježíš nebyl vzkříšen, jsme nejbídnější ze všech lidí. Naše víra, křesťanská víra, by neměla žádného smyslu.

Kdyby velikonoční příběh skončil hrobem, za jehož přivaleným kamenem Ježíš zůstal,nepotřebovali bychom víru v tom nejvlastnějším smyslu tohoto slova. Prostě bychom tuto skutečnost přijali rozumem jako fakt.

Naproti tomu zmrtvýchvstalý a živý Kristus vyžaduje to, co činí křesťanství křesťanstvím: víru.

Tajemství zmrtvýchvstání nelze porozumět jinak než vírou. Tady se „láme chléb“ a dělí společnost. Na ty, kdo jsou ochotni připustit, že Ježíš existoval, byl ukřižován – a potom už nic. Ač se to na první pohled nemusí tak jevit, tato skupina se v zásadě neliší od té, která existenci Ježíše striktně odmítá.

A pak jsou tu ti, kdo věří, že třetího dne vstal z mrtvých. Ti dnes mohou slavit, neboť Boží hod velikonoční pečetí jejich víru. Především o tom jsou velikonoční svátky.

Nikoli - a podobně se vyjádřil v rozhovoru pro Lidové noviny 24/3 odcházející plzeňský katolický biskup František Radkovský - o kraslicích, zajíčcích a pomlázce.