A je to tady: Požadavek reflektovat vánoční svátky také z muslimského pohledu

Z hlediska věku mluvím za seniory. Za našeho mládí, ba ve střední věku, by to znělo buď jako špatný vtip, nebo do nebe volající nehoráznost. K stáru je to realita.

Berlínské Fórum náboženství ve spolupráci s Islámským institutem Humboldtovy univerzity uspořádalo před několika dny akci, jejímž cílem bylo upozornit na údajné koloniální a diskriminační prvky spojené s vánočními svátky. Vánoce jako svátek zůstávají sice zachovány, ale organizátoři vyzývají k nové, kritické reflexi, která zahrnuje i pohled z muslimské perspektivy.

Akci s názvem „Decolonizing Christmas“ (Dekolonizace Vánoc) hostil baptistický kostel Friedenskirche v berlínské čtvrti Charlottenburg.

Co že to ta dekolonizace svátků vlastně je? To v kritickém článku na serveru Israel National News (14. 12.) vysvětluje italský novinář Giulio Meotti. Než mu dám slovo ve volné interpretaci, připojím vlastní obecný pohled. Dekolonizační pojetí minulosti je po mém soudu módní progresivistický trend. Jde o nejrůznější jednostranné woke aktivity, odstraňování soch skutečných i domnělých zloduchů historie (viděno ovšem pohledem dnešních progresivistů), přejmenovávání ulic či institucí, omluvy za minulost a tak dále. To samo o sobě je dílem komické a dílem děsivé. Ovšem když se začnou „dekolonizovat“ Vánoce, je to tragédie.

Potvrzuje to i G. Meotti v článku s příznačným titulkem „Vítejte v sebekanibalizaci Západu“. Nuže tedy, kolonizované Vánoce jsou takové, v nichž je Kristovo narození prezentováno jako eurocentrický příběh, který zakrývá skutečného Ježíše. Ten zapadá do představy propagátorů dekolonizovaných Vánoc třeba tak, že podle mínění progresivistů by se dnes účastnil propalestinských demonstrací. Je to tedy tedy čirá politizace Vánoc a jejich hlavní postavy. Autor připomíná, že akci financuje berlínská radnice – Senát a jeho odbor pro kulturu a sociální soudržnost. Kriticky dodává, že baptistický sbor si kazatelnu Friedenskirche zřejmě spletl s postkoloniálním a prohamásovským seminářem pořádaným na Columbia Univerity v NewYorku. „Hrozivá vyhlídka na vymazání naší civilizace,“ jak to hodnotí Donald Trump. Jednoznačný souhlas.

A jak to celé funguje? Vánoční strom slouží jako metafora evropského imperialismu, Santa Claus jako avatar kapitalismu a Kristovo narození jako eurocentrický příběh, který zakrývá údajně skutečného Ježíše - toho, který by dnes prý pochodoval na demonstracích, jimž dominuje heslo „Od řeky k moři“. Meotti vysvětluje, že dekolonizované Vánoce vznikly z otázky jednoho studenta, zda není třeba něco udělat proti antimuslimskému rasismu. A tak se od dekolonizace Izraele, Isaaca Newtona, matematiky, Mozarta a Beethovena přešlo k dekolonizaci Vánoc. „Multikulturalismus ve jménu dekolonizace kolonizuje sám sebe - až k vlastnímu zániku,“ je Meotti přesvědčen. „Mezitím jsou v Německu rušeny vánoční trhy kvůli hrozbám islamistického terorismu.“ Jak absurdní.

Sebedestrukce Západu

Pak tu máme islámské tradice, které jsou oslavovány, třebaže rozhodně nemohou být příkladem univerzální tolerance. Ať už vezmeme do úvahy umajjovské dobývání světa (od Maroka po Pákistán), nebo samotný Korán, který v mnoha pasážích působí spíše jako válečný manuál než mírový text. V čase ramadánu jsou u nás rozsvěcována slavnostní světla na veřejných budovách, starostové pořádají iftary – ramadánské večeře. Autor připomíná Frantze Fanona a jeho knihu „Les damnés de la terre“, v níž obhajuje právo kolonizovaných národů použít násilí k dosažení nezávislosti. Menotti říká, že zatímco Fanon „pojímal násilí jako prostředek, jímž mohou kolonizovaní překonat komplex méněcennosti, lze v současném evropském diskurzu o dekolonizaci pozorovat obrácený směr: debata se zaměřuje na kritiku symbolů a tradic vlastní kultury, například na reinterpretaci vánočních zvyků. Potomci kolonizátorů,nebo spíše jejich masochističtí dědicové, obracejí symbolické násilí proti sobě samým a proměňují narození Krista v tribunál za zločiny proti lidskosti. Dítě Ježíš, Žid narozený ve chlévě pod římskou okupací, se najednou stává kolonizátorem!“ Truchlivé zjištění: dospěli jsme k sebedestrukci Západu. Kdybychom měli skutečné intelektuály, viděli by v tom všem velký ontologický paradox. Evropa, dědička náboženství, které umožnilo nihilismus (“smrt Boha“), se ve jménu abstraktního universalismu sama rozkládá; islám, který smrt Boha nikdy nepřipustil, přežívá jako nerelativizovatelná víra na evropských ruinách.

Došlo i na Mozarta

Meotti píše, abychom si zkusili představit, že stejný progresivistický metr by byl uplatněn vůči islámu. Volali bychom po dekolonizaci ramadánu s poukazem na Mohamedova vojenská tažení, kolonizaci Arábie a degradaci Židů a křesťanů na občany druhé kategorie (dhimmi), kteří byli nuceni platit muslimům zvláštní daň (džizju) jako symbol podřízeného postavení. Něco takového nepřipadá do úvahy – to by přece byl nepřípustný projev islamofobie, nové varianty antisemitismu. (Nehledě k tomu, že by to mohlo mít i své vražedné důsledky, vzpomeňme na Charlie Hebdo – LS.) Čili: „Kdykoli Západ aplikuje dekoloniální rámec na islám, vždy se zastaví krok před propastí: náš relativismus se zadrhne, politická korektnost je náhle tabu, aktivismus zbaběle ustupuje.“ Jako příklad uvádí autocenzurní počin v berlínské Deutsche Oper z roku 2006. Tehdy byla stažena z repertoáru Mozartova opera „Idomeneo“, neboť vedení instituce usoudilo, že její uvedení by znamenalo těžko odhadnutelné bezpečností riziko. Dílo hudebního génia z konce 18. století, jejíž libreto je založeno na dávné antické pověsti a děj se odehrává v období Trojské války? Ano. Režisér Hans Neuenfels totiž přidal mimo libreto závěrečnou scénu, v níž krétský král Idomeneo přichází na jeviště s useknutými hlavami Neptuna, Ježíše, Buddhy a – Mohameda. Scéna měla symbolizovat propuštění lidu na svobodu bez bohů a idolů. Ovšem uťatá hlava Mohamedova představovala potenciální problém a vedení opery z obav před nepokoji couvlo. Následovala bouřlivá veřejná debata, po níž se nakonec dílo i s kontroverzním závěrem provedení dočkalo. Z té doby stojí za zmínku názor tehdejšího berlínského starosty Klause Wowereita, zastánce uvedení opery. Jeho slova mají trvalou platnost (volně): „Dobrovolné sebeomezování dává těm, kdo bojují proti našim hodnotám, předem jistotu, že za svými hodnotami nehodláme stát.“ A to je samozřejmě hrubá chyba.

Giuliuo Melotti uzavírá: „Islám se nemusí podrobovat dekoloniální kritice – v současné Evropě jde o náboženství vítězné.“

Quo vadis, Europa?

P.S. Za sebe dodám, že progresivistické „dekoloniální“ pojetí Vánoc je v absolutním rozporu s tím, co o narození Ježíše a smyslu této přelomové události učí Bible. Jde primárně o duchovní záležitost týkající se spásy člověka. To, co do toho vnášejí progresivisté, je naprostá zvrácenost. Jako by nestačilo, že i bez nich jsou vánoční svátky nechutně zkomercializované.

●

Volně podle podkladů:

https://www.israelnationalnews.com/news/419261

http://news.bbc.co.uk/2/hi/entertainment/5382554.stm