Protože každej člověk je jinej, každej vrah je jinej, každá vražda je jiná, každej soudce je jinej.... Kdyby tomu tak nebylo, může tresty udělovat bába za okýnkem v soudní podatelně. Stačí jako vysvětlení? Spravedlnost je stejně vždycky jen přibližná.

A někdy není vůbec spravedlivá...

Abyste znal alespoň trochu odpověď, musel byste   p o d r o b n ě   znát oba případy.  Druhý případ je téměř na horní hranici trestní sazby.  Pokud byl pachatel netrestán (nevím to), byla povinnost senátu přihlédnout k této polehčující okolnosti. Jedno, zda se Vám to líbí či nikoliv.

  V prvním případě byl vysloven mimořádný trest (tedy nad trestní sazbou). To bylo reálně možné buď, že   a/  vražda byla spáchána zvlášť trýznivým způsobem (a je otázkou, co je    z v l á š ť   trýznivě),   nebo  b/ opětovně    či  c/ získat pro sebe či jiného majetkový prospěch.    Možná se Vám nelíbí trestní zákoník - pak se obraťte na zákonodárce.

   PS: Pokud vím, v případě vraždy taxikářky se loupežný motiv nepodařilo prokázat.

IMHO: možná proto, že soudní systém nepoužívá precedentní právo. A možná i používání principu, že soudí soudce. Osobně se kloním k používání laických porotních soudů a soudce jako stvrzující autority. Zejména u vysokých trestů. Ti přísedící z lidu, nebo jak tomu dnes říkají je asi taková vopičárna, jako byly demokratické volby za komunistů.

Jen našim soudcům a právníkům se porotní soudnictví moc nelíbí, protože je prý právně laické. Ale obsahuje, myslím, ten důležitý prvek, kterým je selský rozum. (Hodně přehnaně, ale také: uplatit jednoho soudce je snazší, než celou porotu.)

Nesoudí soudce. Soudí senát. Se stejným hlasem všech členů senátu (tedy i těch laických).  Když je soudce ukecá .....

  Mimochodem: laické porotní soudy v anglosaském právu rozhodují o vině a nevině. Nikoliv o výši trestu. A o tom je dnes řeč.

On žádný rozsudek není stejný. Buď u jedno byli nějaké polehčující okolnosti, nebo u druhého byli prokázány nějaká velká závažnost.

Oboje je velmi pravděpodobně kvalifikacce podle § 140 odst. 3 trestního zákoníka (patnáct až dvacet let nebo výjimečným trestem). O možném rozdílu výše trestu pak rozhoduje i povaha pachatele (způsob života, možnost nápravy), podle následujících ustanovení TZ:

§ 39

(1) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy;

(3) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (§ 41 a 42),

§ 54

(2) Trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je velmi vysoká nebo možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena.

..odpověď existuje...smutná...protože Badi....

Přesně to jsem chtěl napsat, ještěže jsem to napřed dočetl až sem.