2023: Homosexuálové rozdělují církve

Není to lehké čtení a není pro každého. Přesto se tématu nemohu vyhnout. Na konci občanského roku 2023 mezi událostmi v křesťanském světě vyniká to, co je spojené s daty 17. a 18. prosince.  

Dvě velké světové denominace, římskokatolická a anglikánská, každá svým způsobem, daly zelenou žehnání homosexuálním párům. V Anglikánské církvi je to možné od 17. 12., třebaže „ve zkušebním provozu“, v Církvi římskokatolické od 18. 12. 2023. V obou křesťanských společenstvích došlo také k menšímu či většímu odporu proti uvedené revizionistické novotě.

Menší odpor jsme zatím zaznamenali u církve vedené římským papežem (o tom psát nebudu), naproti tomu zásadní u církve, jejímž vedoucím duchovním představitelem jako „první mezi rovnými“ je (možná přesněji byl) arcibiskup canterburský. U toho zásadního odporu se v tomto článku zastavím.

Ovšem ještě předtím ozřejmím, pro méně zasvěcené, proč vlastně k tak zásadnímu názorovému střetu dochází. Je to jednoduché. Bible, která tvoří základ věrouky každé křesťanské církve hodné tohoto označení, považuje homosexuální intimní styk za ohavnost a hřích. Nikoli homosexualitu jako takovou, byť jde o deviaci (ve smyslu odchylky od Božího stvořitelského záměru). Z toho logicky vyplývá, že žehnat něčemu, co Bible označuje jako hřích, lze považovat za vzpouru proti Božímu ustanovení. Toho jsou si některé skupiny v Římskokatolické i Anglikánské církvi vědomy. Proto se postavily na odpor.

V Anglikánském společenství (tvořeném „mateřskou“ Anglikánskou církví a dalšími církvemi stejného vyznání všude ve světě; některé mají v názvu „episkopální“) odmítlo žehnání homosexuálním dvojicím Společenství anglikánských církví globálního jihu (GSFA), které spolu se sesterským společenstvím GAFCON (Globální společenství vyznávajících anglikánů) tvoří podle svých vyjádření až 75 procent všech věřících anglikánského vyznání na této planetě. Tím by se samotná Anglikánská církev (Church of England) v čele s arcibiskupem z Canterbury dostala ve věci žehnání homosexuálům do menšinového postavení (což ovšem na tématu samotném nic nemění). Nehledě k tomu, že i uvnitř Church of England existují opoziční skupiny, například anglikánští evangelikálové sdružení v Evangelikální radě Anglikánské církve.

Tolik nezbytné vysvětlení před další částí článku, která bude pojednávat o tom nejpodstatnějším, co se objevilo ve vánočním poselství arcibiskupa Justina Badiho Aramy, předsedy GSFA a primase Episkopální církve Jižního Súdánu.

Jihosúdánský episkopální primas v přehledu požehnání, z nichž se společenství GSFA těší, uvádí na předním místě odvahu stát za pravdou. Píše: „Děkujeme Bohu za osvícení a odvahu, kterou dal vedení tvořenému primasy GSFA, aby stálo za pravdou vydáním Prohlášení GSFA na Popeleční středu (22. 2. 2023).“ V tomto prohlášení podepsaném dvanácti primasy Anglikánského společenství (J. Súdán, Chile, Indický oceán, Kongo, Myanmar, Severní Amerika, Bangladéš, Uganda, Súdán, Alexandrie, Brazílie a Melanésie) reagovaly církve sdružené v GSFA na výsledky únorového generálního synodu Anglikánské církve, který většinově souhlasil s budoucím zavedením žehnání stejnopohlavním dvojicím (do anglikánské církevní praxe vstoupilo onoho 17. 12. 2023). GSFA toto žehnání odmítlo, protože jde podle něj o odklon od historické víry předané církvi apoštoly a z toho důvodu nepovažují nadále Anglikánskou církev jako „matku“ v rámci Anglikánského společenství a arcibiskupa z Canterbury Justina Welbyho jako vůdce globálního Anglikánského společenství (byť v režimu „první mezi rovnými“). Současně ale GSFA ujišťuje, že nehodlá Anglikánské společenství opustit, ale v jeho rámci držet pravcověrnou biblickou nauku.

GSFA v Prohlášení vydaném na Popeleční středu 2023 dále uvádí, že „mateřská“ Anglikánská církev je povolením žehnání homosexuálním párům jednak v rozporu s ustanovením A5 vlastního kanonického práva (viz dále), jednak je to ona, kdo rozbil vzájemné společenství s těmi provinciemi, které zůstávají věrné historické biblické víře vyjádřené v zásadách anglikánského učení (39 článků, Kniha společných modliteb, Ordinál a Kniha homilií), jakož i usnesení 1.10 Lambethské rezoluce (viz dále) formulované na Lambethské konferenci v roce 1998.

K tomu nezbytné vysvětlení. Lambethská konference je shromáždění biskupů Anglikánského společenství, na němž jsou projednávány závažné církevní otázky. Na konferenci konané v roce 1998 bylo přijato usnesení 1.10, v němž je mj. uvedeno, že v souladu s učením Písma je manželstvím pouze celoživotní svazek mezi mužem a ženou a že mimo tento svazek je správná sexuální abstinence. Dále: ačkoli i homosexuální věřící jsou plnoprávnou součástí Těla Kristova, odmítá konference homosexuální praktiky jako neslučitelné s Písmem a nemůže doporučit legitimizaci nebo žehnání svazkům stejného pohlaví ani svěcení těch, kdo žijí v takových svazcích.

Pokud jde o článek A5 kanonického práva Anglikánské církve, je v něm uvedeno, že nauka této církve je založena na Písmu svatém a na takovém učení církevních otců a koncilů církve, které jsou s Písmem svatým v souladu, přičemž takové učení lze nalézt zejména ve Třiceti devíti článcích, Knize společných modliteb a anglikánském Ordinálu (liturgických pravidlech pro svěcení duchovních).

Jsme tedy svědky velice neblahého jevu. Obě denominace, anglikánská i katolická, se povolením žehnání homosexuálním dvojicím dostaly do nesouladu jak se samotným Písmem svatým (Biblí), tak s vlastními církevními pravidly. Jak je to v Anglikánské církvi, to jsme si právě objasnili; pokud jde o Římskokatolickou církev, pak připomenu, že ještě v březnu 2021 Kongregace pro nauku víry (dnešní Dikasterium pro nauku víry) vydala jednoznačné prohlášení, že není možné udělovat požehnání vztahům a partnerstvím, která předpokládají sexuální aktivitu mimo manželství. Nyní to již možné je; jen slepý by neviděl zásadní rozpor mezi oběma postoji.

Férově je třeba uvést, že obě církve unisono tvrdí, že jejich dosavadní učení o manželství jako výlučném svazku muže a ženy se nemění a zejména katolická církev klade důraz na to, že nejde o požehnání udělované v rámci platné liturgie, ale, řečeno s nadhledem, o „trochu jiné požehnání“. Přitom jsme svědky nepřehlédnutelného paradoxu: přijdou-li ke knězi dva gayové pro požehnání, tedy jako pár, a on jim požehná, tak žehná pouze jim, ale nikoli jejich neregulérnímu (jak Vatikán nyní eufemisticky nazývá vztah hříšný) svazku jako takovému, neb by to bylo proti neměnnému učení církve o manželství. Katolická církev tak ve snaze přizpůsobit se tomuto světu přistoupila k variantě „sytého vlka a netknuté kozy“; tento druh tance mezi vejci jí u věřících, kteří berou Bibli vážně, na důvěryhodnosti příliš nepřidá.

Ostatně nejnovějšího vývoje ve Vatikánu se ve svém vánočním poselství dotkl i jihosúdánský primas Badi, když napsal, že „podobně nebezpečná inovace v pastorační praxi týkající se žehnání osobám stejného pohlaví (jako v Anglikánské církvi - LS), kterou právě oznámila Římskokatolická církev, jen podtrhuje hloubku duchovní krize.

Ano, to je nejvýstižnější pojmenování toho, čeho jsme svědky. Je to duchovní krize uvnitř křesťanství. K té docházelo v minulosti vždy, když se církev nebo její podstatná část odchýlila od biblického učení. 17. a 18. prosince 2023 se tato krize podstatným způsobem prohloubila. Obě zmíněné církve, celosvětově s obrovským množství věřících, místo toho, aby nekompromisně stály na tom, že žehnat hříšným vztahům je absolutně nebiblické, přistoupily na kompromis, který nemůže přinést dobré ovoce. Nebojme se to říci otevřeně: žehnání homosexuálním párům je rovno hlásání falešného evangelia.

V této souvislosti musím citovat slova apoštola Pavla z dopisu sborům v maloasijském regionu Galacie: „ Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.“ (Galatským, 1. kapitola)

Jako kdyby Pavel tušil, co se bude dít za dva tisíce let.