Mírně zmatena z níže uvedených komentářů, uvádím: film " Copak je to za vojáka" jsem asi vzhledem k svému věku vidět musela, ale moc si z něj nepamatuji. Asi mě neoslovil, počítám. Ale to je v pořádku, každý máme své kultovní filmy z té doby , já mám prostě jiné.

Ale co se týká dnešních tkzv. komedií , dokonce tkzv. českých komedií, tak tedy k tomu mám co říci. " Je to peklo" říkám. Před lety se povedl film Ženy v pokušení, a oni to pořád zkouší a marně !!!! Všechny ty Volhy, Chaty na prodej, Ženské pomsty, Matky a Ženy v běhu nebo kde všechny ty "ženy" jsou ----------Je to tak nesmírně trapné----

Že prý jsou to filmy odpočinkové, u kterých se nemusí přemýšlet..... Já tedy jednak přemýšlím ráda, a jednak u těchto filmů ( lépe řečeno u jejich začátků, pak končím) přemýšlím až moc - zuřím nad tou nebetyčnou hloupostí.

Nikdy jsem neviděla. Proč? Příliš mnoho cpaní a příliš mnoho chvály. Bez lákavé vůně...ale totálně. Vlastně nemám touhu to nikdy napravit, protože ona trapná náborařina i jen v ukázkách tehdy...je pres ten film dané doby navlečená jak pro blbé.

Jestli mám být upřímná, byť je paní Spáčilová babametr, když jeden přestane predstírat a bude upřímný, 88 procent toho, co napíše, bohužel sedí. A vždycky bude se soudy dál než Vy, u něhož se snoubí prudérie s podivným necitem pro reál, který ovšem netyje z buranství..a pokud, je to snesitelný šťouchanec, který má funkčnost. Čili tohle rozlišit pro kvalitu...natočit a neznudit...no a i pak posoudit...no nevím, ale za mne, cit pro tyto věci jde místy kolem Vás.

Komedie "Copak je to za vojáka" je užasná. Mám ráda komedie, a proto pan Troška, většina jeho komedií je k popukání. Vzhledem k tomu, co všechno natočil, nemůže být všechno stoprocent. Ale i devadesátpět procent je dobré číslo. Jiří Menzel, některé filmy mám ráda, ale dost jich nemusím, proto mě překvapuje můj manžel, který si zjištoval, kdo je pan Menzel a pokud se díváme na film a je tam pan Menzel, tak je spokojený. Přestože některé filmy nejsou s titulky a já mu musím překládat co kdo říkal. Zajímalo by mne, proč se filmy automaticky neuvádí s titulky v AJ. Můj syn říká, že se češi tak bojí, aby je někdo nevykradl, tak se vlastně uzavřeli ve vlastní "bažině". Přitom jsme schopni dělat nádherné filmy, jenom nejsme přípustni, aby to viděli i v zahraničí. Jenom ty, které projdou cenzurou, můžou vyrazit do světa s titulky. Ostatní, přestože jsou zrovna tak dobří a nebo lepší, než cenzurou vybrané filmy, zůstanou shlednuti pouze českými diváky. Koupila bych si novějsí filmy na DVD s titulky, ale nejsou k mání. Pouze staré a černobílé filmy a nebo potom takové hity, jako jsou Pelíšky apod.

Kdybyste si neuříznul kšandu u scénky z vojenské basy, tak bych s vámi rád plně souhlasil. Ale nikdo není neomylný.

S hodnocením komedií má problémy řada filmových kritiků a snad je to tím (jak tu už bylo zmíněno), že na komedii nahlížejí prizmatem velkých dramat a intelektuálních témat. Snad by nebylo na škodu, kdyby se vrátili ke kořenům a vycházeli z cíle humoru a komedie: pobavit diváka. A pak to může být laskavé, nevtíravě poučné, plytké až třeskuté, ale pokud má divák po shlédnutí poněkud přetíženou bránici, tak se cíl zdařil. Z tohoto pohledu není možné zatracovat ani Trošku, byť natočit filmy z vtipů bych bral jako produkt sázky filmových tvůrců, ale co - dá se říct, že davům diváků se to líbí, tak to nelze jen tak odepsat. Ale po shlédnutí velkým přínosem nejsou, na rozdíl od řady jiných.

Ono totiž "dělat" humor a legraci není žádná sranda, jak oprávněně hodnotí výrok, z něhož se již stalo v podstatě klišé. Ale ještě menší sranda je komedii fundovaně posoudit, zhodnotit. Snad se dá říct, že každá řemeslně zručně vytvořená komedie si najde svého diváka, ale ne každá "zručného" kritika. Naštěstí většina diváků se kritikou nenechá odradit a chce se sama přesvědčit o "hrůzách" dotyčné komedie.

Já bych řekl, že s komediemi mají filmoví kritici, ale i filmoví tvůrci jeden problém:

Není možné je tak snadno okacat nebo intelektuálně ožvanit, jako je to možné u naprostých škvárů, které se však navenek tváří jako seriózní nebo jako abstraktní umění.

Prostě komedie "Vrchní, prchni" je zdařilejší a kvalitnější než komedie (nebo spíše pokus o komedii "Vrať se do hrobu".

Pro tvůrce je komedie nebezpečné území, protože pokud není dobrá, tak nenajdou výmluvu, a pro kritiky je to též obtížné téma, protože nemohou uplatnit své rádoby intelektuálské, avšak ve skutečnosti prázdné a nic neříkající fráze.

Film "Copak je to za vojáka" je několikrát za rok reprízován na různých českých televizích, jako kdyby se jednalo o nejlepší český film 20.století. Kdykoliv uvidím jeho název v programu, opupínkuju se.

Souhlasím s vaším hodnocením filmu Copak je to za vojáka. Pokud jde o zde líčené poměry na vojně vč. "vojenských" manévrů a některých dalších věcí se sice jedná spíše o jakousi hezkou pohádku než o film z tehdejší současnosti (jako absolvent vojny v průzkumném praporu koncem 70 let mohu trochu posoudit), nicméně i s touto výhradou film považuji za velmi dobrý (od scénáře přes herecké výkony po skvěle podbarvující muziku Petra Hapky). Já se jeho oblibě - na rozdíl od paní Spáčilové - vůbec nedivím.

Domnívám se, že pokud už vypíchnete scénu z filmu, zkritizujete tuto scénu a navrch tvrdíte, že tato vulgární scéna je pouze ve filmu, že v knížce vůbec není.... že to víte na tuty.

Vaše tvrzení se mi nezdálo, i když jsem i knihu viděl a četl jen 1+1 krát. Trvalo mi pár desítek vteřin nalézt na webu celou knihu a příslušnou kapitolu.

Špalír strnul a vypnul prsa. Dívka se ušklíbla a vyplázla jazyk na

Sándora Nágyho. Nágy vydal nový povel:

„K poctě zbraň!“

Dvaačtyřicet vězňů vytáhlo na ten povel z rozepjatých poklopců

pohlavní údy a přidrželo je do uličky. Četařka z povolání Marie

Babinčáková, zvaná Mici, zdvihla bradu a prošla hrdě špalírem až

k toaletě. Většina údů zareagovala na její zadeček v zelených teplákách.

Přesně tak, tady se pan autor ukázkově střelil do vlastní nohy.