Myslím, že ona nevědomost francouzských známých v roce 1990 byla náhodná - tehdy byl Kundera oproti konci 60. let slavný nejen ve Francii, ale celosvětově (asi tomu pomohlo i zfilmování Nesnesitelné lehkostí bytí, i když ne zrovna podařené).

Mně se nezdají další Kunderovy romány zas tak odlišné; jinak hledání nových témat a forem patří k tvorbě, sekat umění podle jednoho mustru bývá časem nudné (i když možná finančně výhodné). Někdy se v novém přístupu zadaří, jindy ne; jmenovaná Kunderova i Felliniho díla patří podle mě určitě do té první kategorie.

Neuvěřitelná lehkost bytí má ještě klasický příběh. Tím se M. Kundera, když zůstal v emigraci, výrazně etabloval a pak si mohl dovolit luxus být intelektuálně komplikovaný

Na většinu knížek, potažmo uměleckých děl chce mít náladu a stejně se pohled na ně během času mění.

Podobně jsem na tom s knihou Pabla Coelha Alchymista. Svého času to byl světový bestseller, tak jsem po něm taky sáhl, ale že by mi to nějak rvalo žíly, to říci nemohu.

Souhlasím, také ji mám nejraději! Knihu Žert jsem koupil v roce 1969 a přečetl jsem ji jedním dechem. Dodnes ji mám na čestném místě v knihovně. Kunderova pozdější tvorba již neměla takový dějový spád.

Souhlas a měl jsem ten pocit i u tvorby Zdeňka Jirotky (i když je to jiný level). První kniha "Saturnin" skvělé, a další věci mě přišly o hodně slabší.

Zajímavý jeho životopis. By to kovaný komunista skládající komunistické písně. Jeho romány jsou si vesměs podobné.

Kundera je velice rozporuplná osobnost. S udělením státního vyznamenání bych nesouhlasil. Jeho chování v 50. letech je velice rozporuplné a po emigraci vůči své rodné zemi zcela zahořkl a jeho postoje i po sametu by se daly nazvat až nenávistí! Např. hodně dlouho zakazoval překlad svých pozdních děl do češtiny!

S některými uměleckými díly to mám podobně.

Vzpomínám si na výrok jednoho filmového kritika, omlouvám se jméno už si nepamatuju, který řekl, filmy Věry Chytilové jsou skvělá umělecká díla, ale nedá se na ně koukat.