Cestoval bych raději vlakem než letadlem, když tolik neznečišťuje, ale je mnohem dražší

„Švédi se stydí létat, chtějí chránit globální klima“, hlásá titulek jednoho nedávného článku v Mladé frontě Dnes. 

Šestnáctiletá aktivistka Greta Thunbergová totiž dokázala ve svých spoluobčanech probudit pocit viny z toho, že cestováním letadly přispívá ke globálnímu oteplování, sama ostatně například v prosinci vyrazila vlakem na Světové ekonomické fórum do švýcarského Davosu.

Autor článku v českém deníku se odvolává na reportáž BBC, která popsala, jak se jiná Švédka rozhodla vyrazit i s rodinou na dovolenou do francouzské Bretaně po železnici, a zjistila, že cesta vlastně byla zábavná, i když dlouhá. „Mohli jsme si číst, odpočívat, poslouchat audioknihy, hrát stolní hry,“ citovala ji britská stanice (vše zmíněné až na ty hry se ovšem dá provozovat i na palubě letadel).

Já jsem vždy co nejvíc všude jezdil vlakem, protože se v něm na rozdíl od letadla nebojím a navíc mi připadá takové cestování romantické. Když teď navíc čtu, že „podle evropských statistik vznikne průměrným letem jednoho pasažéra 448 gramů škodlivých emisí,“ zatímco když se zvolí železnice, tak „pouze 14 gramů“, zvyšuje to jakousi mou ekologickou zodpovědnost.

Vlakem ovšem cestuji jen po vlastech českých a do sousedních států, dál už ne, a to z jednoho prostého důvodu – jízdenka vyjde podstatně dráž než letenka. Počet Švédů, kteří za poslední rok a půl zvolili dopravu po kolejích místo vzduchem, vzrostl podle čerstvých údajů společnosti Sifo citovaných v článku zhruba dvojnásobně, ale to bude nejspíš tím, že pro obyvatele této bohaté země není problém zaplatit za cestu dejme tomu ze Stockholmu do Paříže třeba i třikrát tolik, než kolik by je stálo letadlo.

Přemýšlím, proč je vlak z České republiky do jen trochu vzdálenějších částí Evropy, například Francie nebo Itálie, tak nákladná záležitost, a jediné, co mne napadá, je malá konkurence mezi jednotlivými železničními společnostmi, protože jsou z valné většiny v rukou státu (výjimkou potvrzující pravidlo je snad jen Velká Británie). Mohly by vlády jízdenky zlevnit třeba nějakým daňovým zvýhodněním, ptám se sám sebe možná zcela naivně, když lokomotivy plodí o tolik méně emisí než letadla a boj proti globálnímu oteplování způsobenému mimo jiné těmito škodlivinami přitom stojí čím dál víc peněz? Jako zcela absurdní v této souvislosti zavrhuji představu, že by i na železnici vznikly nějaké „nízkonákladovky“, které by tak jako v letecké dopravě srazily ceny výrazně dolů.

Kromě ceny je tu ovšem ještě jeden problém, a sice skutečnost, že jet někam vlakem je sice ekologičtější (a možná nejen pro mne i mnohem romantičtější), ale přeci jen také podstatně pomalejší než letět. S British Airways jste z Prahy v Londýně za nějaké dvě hodiny, zatímco když jsem se před časem rozhodl pro železnici, abych se projel tunelem pod kanálem La Manche (ne že by to mimochodem byl nějaký zážitek, všude prostě „tma jak v pytli“), trvalo mi to zhruba dvacet hodin – vyjel jsem večer, ráno dorazil do Kolína nad Rýnem, tam přestoupil na rychlovlak Thalys do Bruselu, a v „hlavním městě Evropy“ pak ještě jednou, tentokrát na Eurostar.