V německých volbách bodovali populisté, včetně Merkelové.

Hlasy jsou sečteny a novináři z České televize se při interpretaci volebních výsledků opět dopustili nálepkování, které je možná za hranicí pravidel, jaké má veřejnoprávní médium dodržovat.

Michal Kubal ve studiu Událostí a pak Václav Černohorský, jako reportér z Berlína, ve svých vystoupeních mluvili o stranách, co uspěli v německých regionálních volbách. Ovšem pouze o straně Alternativa pro Německo (AfD), mluvili jako o populistické.

Docela by mě zajímalo z jakého důvodu, zda to byl jejich vlastní názor, nebo zda to je názor Němců. Ale to jsme se právě z jejich úst nedozvěděli. Oni to zkrátka řekli jako fakt, bez jakéhokoliv vysvětlení. A právě, že to nejsou pracovníci soukromého média, kde si novinář může nálepkovat bez vysvětlení, jak se mu líbí, od pracovníků veřejnoprávního média, to beru jako porušení pravidel. 

Když už tedy chtěli oba pánové nálepkovat, tak měli nazvat populistickými stranami všechny subjekty, co ve volbách uspěly. A to z jednoduchého důvodu. Nevím totiž, jak by se nepopulistická strana mohla prosadit do parlamentu německé spolkové země. Logicky přeci musí slibovat, co se bude mnoha lidem líbit.

Pro zjednodušení si představme, na jakém základě volí volič takzvané populistické strany AfD.  Sleduje média, čte noviny, třeba jen tak letmo, pak si poslechne představitele oné strany a hle, politik ho zaujme. Důvod? Něco mu slíbí, nebo je sympatický, zkrátka něčím si daného voliče získá. A volič ovlivněn slovy, charismatem či jiným kouzlem daného politika jde hodit lístek straně, které momentálně fandí a věří.

Teď přichází na scénu volič CDU. Ten také sleduje média, také čte noviny a poslechne si Angelu Merkelovou. A hle, ona ho zaujme, je jedno čím, zkrátka něčím si daného voliče získá. Bude to jistě nějaký slib, slova naděje, ubezpečení. Volič také podlehne charismatu, či programu paní Angely a na základě její argumentace, jde vládnoucí straně CDU hodit hlas.

Tak jaký je tedy v tom rozdíl? Oba voliči jsou svéprávné bytosti, oba přemýšlejí, oba podlehnou kouzlu politika, jen tedy každý jinému.

Stejné je to i u nás. Jednoho voliče nalákají populistické sliby o zavírání podvodníků a nabízení  koblihy, jiného populistické vyvěšování tibetské vlajky za asistence médií, jiného populistický a nekonečný boj proti komunismu, další populisticky slibuje sociální jistoty, jiný zase konec islámu v Čechách. Zkrátka každý něco slibuje a dělá líbivá gesta.

Docela by mě zajímalo, jak tedy volí pan Kubal, či pan reportér Černohorský.  Na základě čeho, hodí volební lístek do volební urny? Bez emocí, bez sympatií, bez poslouchání projevů? Všechno týden před volbami vypnou, nic nečtou a až přijdou do schránky volební lístky, tak si jeden z obálky náhodně vylosují?

Zkrátka každý člověk, když jde volbám, tak volí na základě nějakých pocitů a také za použití hlavy. Hlavu totiž umí používat každý svéprávný volič, sice každý jinak, ale určovat, že jeden volí promyšleně a zodpovědně a druhý nikoliv, mi přijde jako nabubřelost.

Proto bych příště očekával od pánů z České televize, hru na fair – play, bez podsouvání a nálepkování. A pokud tedy je nutné nálepkovat, pak všechny bez rozdílu, včetně Merkelové.

Na závěr bych jako ukázku onoho populismu zde volně ocitoval několik vět jedné německé strany: „Německo musí více kontrolovat a omezovat přistěhovalectví, než jak tomu bylo doposud.  Přistěhovalectví nemůže být řešením demografických výpadků v Německu. Dáváme jasné odmítnutí rozšíření přistěhovalectví ze třetích zemí.  Z toho důvodu, že by mohlo přetěžovat schopnost naší společnosti, úspěšně zvládat integraci.  Další přistěhovalectví by mohlo narušit vnitřní smír a probudit radikalismus.“

Ty věty pochází z roku 2002 a jsou z volebního programu strany CDU, jejíž předsedkyní byla už tehdy Angela Merkelová.  Takže asi toliko, k onomu populismu v Německu.