Ve čtvrtek jsem měl to štěstí v neštěstí zaznamenat na internetovém vysílání ČT 24 projev pana Schwarzenberga z Poslanecké sněmovny k otázce nebezpečí imigrantů.
A bohužel i tentokráte mě majitel rybníků a zámeckých usedlostí nepřekvapil. Spíše mě zbytečně připravil o čas a přenesl na mou osobu podivný druh únavy. Nevím, jak to dělá, ale jde mu to výtečně.
Samotný projev začal rádoby ironickou poznámkou, že z diskuzí v médiích má pocit, že u Českých Budějovic má azyl 200 000 běženců u Znojma dalších 300 000 a u Břeclavi číhají ozbrojenci Islámského státu. Poté přišla hlavní myšlenka projevu, že strach není dobrý rádce a že by nás všechny prosil, abychom v této těžké situaci zachovali střízlivý postup.
Tato pokrytecká floskule už bohužel ironií nebyla a já marně čekal na to, co má být tím střízlivým postupem, ke kterému nás tento bodrý pán nabádá. Leč čekání bylo marné a místo řešení jsem se doslechnul, že naši dědové a otcové také čelili těžkým výzvám a naše generace teď čelí také výzvě. No, kdyby nám to pan kníže nesdělil, tak by na toto moudro nikdo z nás nikdy nepřišel. V této chvíli už ovšem jeho projev začal ztrácet na obrátkách a mě začala přepadat známá touha usnout.
Ze spánku mě vytrhla další perla. Panu Schwarzenbergovi prý už dlouho chybí česká migrační strategie a měla by se vytvořit. Dnes je červen 2015 a pan kníže byl místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí od roku 2010 do července 2013. K tomu jen dodám časový údaj: Arabské jaro – Tunis, Egypt, Jemen, Alžírsko, Egypt, Libye a Sýrie od roku 2011 do roku 2012. V některých zemích je občanská válka doposud. Táži se tedy selským rozumem, co dělal tehdy pan Schwarzenberg a proč v době, kdy začaly eskalovat tyto konflikty, nezačal s onou strategií? Buď tedy bývalý ministr postrádá paměť, na což má jistě právo vzhledem k věku, nebo je to další z klasických odvádění pozornosti při požáru. Pan kníže zkrátka tehdy nevěnoval pozornost malému obláčku dýmu, ale když už hoří tak říká, že to zkrátka muselo přijít a mělo by se s tím něco dělat.
Nu opět jsem čekal, že přijde tedy nějaký návrh řešení a on skutečně přišel a byl opět klasický s velkou myšlenkou. To řešení je podle pana knížete takové, že musíme najít nějaká řešení a strategii. Tak děkuji, pane Schwarzenbergu, i za tuto radu, jistě nám všem pomůže a už všichni víme co přesně dělat.
Závěr projevu už byla jenom taková malá smyčka, která zopakovala ty samé fráze ze začátku proslovu již v poněkud pomalejším tempu. Po ukončení slov se již značně unavený exministr dočkal jediného nadšeného potlesku z lavic TOP 09.
Marně jsem hledal slova, jak bych celý tento pozoruhodný výkon shrnul. Naštěstí mě zachránil prezident Zeman, který při páteční návštěvě Poslanecké sněmovny začal svůj projev větou, která právě mířila ke čtvrtečnímu vystoupení pana Schwarzenberga.
Cituji: „Rozhodně nemám strach, a pokud mám strach, tak z dlouhých a bezobsažných projevů, které nenavrhují žádné řešení. „
