Nora Fridrichová a její tým z pořadu 168 hodin zřejmě trpí Alzheimerovu chorobou a následky si vybírají svou daň.
Aspoň tak to na mě působí z posledního odvysílaného dílu již zmiňovaného pořadu. Prvotním příznakem této choroby totiž je zhoršení krátkodobé paměti. A právě těmito jevy byl onen poslední díl zasažen.
Jak jinak si vysvětlit tak zpackanou reportáž o letošním Albertově, kde se sami autoři svými záběry usvědčují z nesmyslů?
První z příznaků Alzheimerovy choroby je tvrzení v reportáži, že pro příchodu Zemana na pódium, ho nadšeně vítal dav příznivců s rozdanými mávátky. Pokud novinářka z České televize považuje za rozdaná mávátka těch několik vlajek České republiky a pár zelených karet vojáků v záloze, pak tedy k podezření z Alzheimerovy choroby musím přidat i vážné podezření z užívání halucinogenních látek. Navíc pokud se pozorně podíváte na obrázky v oné reportáži, nebo na originální projev v archivu ČT, tak vidíte mnoho lidí, co ani netleská a spíše jenom tak kouká. Nadšené skandování s mávátky, jak si ve své Kim-Ir-senovské hlavě představovala ona reportérka, je zkrátka jenom zbožním přáním, nebo možná propukající nemocí.
Následuje další příznak nemoci. Žurnalistka nám tvrdí, že se v davu ukazuje jen jeden odpůrce s červenou kartou. Pokud si pustíte originální nesestříhaný projev v archivu, tak tam uvidíte v záběrech karet více. Chápu, že práce novináře v ČT je psychicky náročná, ale stojí to těm pracantům z Kavčích hor opravdu za to, aby se pak ve výsledku takto před národem zesměšňovali?
Při záběru tedy na onoho jedince s červenou kartou nám pak reportérka dychtivě sděluje, že byl ihned odpůrci zpacifikován. Škoda, že si tak profesionální novináři, hledající tu křišťálovou pravdu, nedali práci a nezjistili, proč byl onen jedinec napaden. Odpověď je myslím na snaze. Mám za to, že tak určitě učinili, ale po zjištění skutečnosti jim ona pravdivá informace moc nezapadala do jejich jednostranné reportáže. Onen vytáhlý pán s červenou kartou měl totiž u sebe i vajíčka, které házel směrem k pódiu. Více k celé události můžete pak číst a vidět v bezvadném fotoblogu pana Petra Šviháka, který z onoho místa fotky pořídil. http://svihak.blog.idnes.cz/c/484480/17-listopad-2015-albertov.html
A ony záběry na červené karty v davu a potažmo i na lidi, kteří netleskají a jen tak nezaujatě sledují projev, pak celou reportáž staví na hlavu. Reportáž si totiž na začátku kladla za cíl vyvolat dojem, že na shromáždění byli připuštěni pouze vybraní jedinci. Pak se tedy těch dychtivých reportérů z ČT ptám, jak se tam dostali lidé bez mávátek a dokonce i červenými kartami, když byl vstup každého účastníka tak pečlivě prověřován? Odpověď je myslím každému jasná. Opět jistý druh stihomamu oněch pracovníků. Konec konců, to krom záběrů dokládají i svědectví některých blogerů, kteří uváděli, že se do davu dostali bez problémů, aniž by se jich někdo dotazoval, zda jsou pro či proti zemanovští.
Jako další důkaz ztráty paměti pak posloužilo zařazení krátkého vyjádření rektora UK pana Zimy, který v reportáži vyjadřoval svůj pohled na to, kdo má být spojován se 17. listopadem. Přitom sám pan rektor byl od roku 1983 až do roku 1990 členem KSČ a pak jako mnoho jiných převléknul kabát, aby pak mohl prostřednictvím kamer ČT moralizovat ostatní a poučovat je o 17. listopadu a demokracii.
Nechybělo ani krátké vyjádření pana Romancova, což považuji za další příznaky nemoci. Tento pán je totiž v záběrech ČT jako doma a jeho názory o zločinném Rusku a Zemanovi už slyšel kde kdo a jeho argumenty jsou již známé a nic nového nepřináší. Ale pro pracovníky ČT trpící poruchou paměti to vlastně zní tak, jako by ho viděli a slyšeli poprvé v životě.
Stejně tak asi samotní pracovníci Kavčích hor zapomněli na minulý rok a tehdejší 17. listopad. Pokud si dobře pamatuji, tak i tehdy v tom davu co házel, pískal a řval, nebyli pouze jenom studenti a celý protest neměl nic společného s oslavou onoho svátku. Bylo to o tom, vyjádřit nesouhlas s prezidentem. Nyní to bylo o tom, vyjádřit s prezidentem souhlas.
Nevím co k takto další zpackané reportáži ČT dodat.
Snad jen citát Abrahama Lincolna: „Nikdo nemá tak dobrou paměť, aby mohl být úspěšným lhářem.“
Ale jak jde vidět, u nás může být úspěšným lhářem i ten, kdo si nepamatuje, co sám odvysílal před několika dny.
Přeji všem pozitivní myšlení nad Českou televizí.
