V Rakousku vyhrál v prvním kole prezidentských voleb populista, před dalšími populisty a český populista Jiří Dienstbier předběhl policii a zjistil, kdo to vlastně maloval po těch pražských kavárnách.
V České populistické republice a i v jiných populistických zemích se poslední dobou potýkají s dvěma velkými problémy. A těmi jsou dlouhodobá předpověď počasí a předpověď volebních výsledků.
Je to marný, ale ani v jednom případě se nedaří odborníkům, na to vzatých, trefit, co nám blízká budoucnost přinese. U počasí se jedná už o dlouhodobý úkaz a ona přesnost je ovlivněna spousty faktory, ve kterých se i rosnička Zárybnická asi občas ztrácí. I přesto, že někoho ony modely často zklamou, tak je ochotný se jimi občas řídit, nebo jim snad jen trochu uvěřit.
A stejné je to i s těmi průzkumy. Nedávno na populistickém Slovensku, nyní v populistickém Rakousku, se také odehrálo podobné povětrnostní divadlo, které zřejmě ovlivnilo padání lístků do volebních uren. Nevím, zda to byla změna tlakové níže či výše, ale občané těchto států se zkrátka rozhodli volit jinak, než jak to spočítaly ony dobře placené agentury.
Možná, že v oněch agenturách pracují vysloužilí meteorologové a ony modely sestavují podle svého zavedeného složitého výpočtu, nebo naopak pracovníci oněch sociologických firem, si právě berou příklady z počasí a říkají si, že vlastně nemají co zkazit. Další otázkou pak je, jak si tyto výsledky přeberou média, která to pak veřejnosti vyloží ještě dle vlastních úvah.
Jenže zatímco meteorolog je aspoň z části v tomto užitečný a může třeba varovat před blízkým nebezpečím, tak pracovník volebních výzkumů, nás často před žádnou bouřkou, vichřicí či lijákem nevaruje. Ale i přesto, že ony předvolební modely občany moc neovlivní a navíc jsou zcela liché, tak některé média jsou schopna za jejich práci vysolit nemalý peníz.
Člověk se tedy na onen předložený výsledek podívá, stejně jako na tu předpověď počasí, občas si to okomentuje a tím to hasne. Sice se stále najdou lidé, co v obě předpovědi věří, ale naštěstí oněch lidí ubývá. Teď ještě kdyby ubylo i novinářů, co by nám tyto podivné průzkumy předhazovali, jako zaručenou a vodící zprávu.
Naštěstí u nás tu máme jednu jistotu a tou je populistický pan Diensbbier. Při jeho závěrech je jenom škoda, že právě on se dal na politiku a nikoliv na rosničku. V poslední době vnáší do případů s uprchlíky, či útoků na Kliniku a kavárny spojené s Hatefree Culture takové jasno, že v jeho případě, by nástup do zpráv o počasí dal lehce zapomenout i na pana Zákopčaníka a jeho slunce v duši. Zkrátka by každý den svítilo slunce, žádná bouřka, žádné mraky, zataženo či mlha. Inu pořád vymazleno a každý den by byl stejný.
Inu jednoduchý návod podle pana Dienstbiera je takový, že za útoky má člověk hledat extrémisty s neonacistickou rétorikou. A nepotřebuje k tomu žádné dlouhé vyšetřování, stačí jen jeho dedukce. V podstatě by mohl ministr pracovat na dojitý úvazek, kdyby ony zkušenosti z počasí přenášel i do policejních sborů. A jako hlavního policejního prezidenta, který by vnášel onen sluneční jas do všech případů, by mohl jmenovat pana Cempera, který o víkendu pronesl podobnou a chladnokrevnou dedukci.
Zbývá si na závěr položit tedy otázku, zda je lepší mít ve společnosti proměnné počasí s občasnými lijáky a hromobitím, nebo zda dáme přednost věčnému svitu slunce, které nás po nějaké době může jednoho krásného dne začít pálit, či dokonce spálit na dobro.
Marná sláva, obě řešení jsou populistická. Ostatně stejně jako v roce 1989, kdy Češi opouštěli populismus komunistů a v davech vzhlíželi k populismu Václava Havla.
