Ministři české vlády nedávno odmítnuli, aby bylo zakázáno muslimům použití porážky ve způsobu halal.
Ale nejdříve si definujme onu rituální porážku na islámský způsob. V islámu se tato porážka nazývá dhabíha. Při této porážce je neomráčenému zvířeti podříznuto hrdlo a to jedním tahem nožem. Tím dojde k přetnutí tepny, která zásobuje mozek. Pokud zvíře uhyne před vykrvácením, je maso považováno za nezhodnocené.
Tento způsob zabíjení je v rámci ČR nepovolen. V zákoně je totiž dané, že zvíře musí býti nejdříve omráčeno. Ovšem z náboženských důvodů se to netýká židů a muslimů, kterým se v zákonu udělila výjimka.
Vláda novou snahu některých poslanců, zakázat tyto porážky, ovšem nepodpořila, z důvodu, že by šlo o zásah do svobody náboženského projevu.
S celou věcí bych ani tak problém neměl, protože se zvířaty krmíme skoro dennodenně, tedy až na vegetariány a někdy nás ani netrápí, jakým způsobem umírají. No a pracovníci na jatkách, či hospodáři na venkově, také usmrtí pěstované zvíře kolikráte drsným způsobem. Jsme zkrátka lidé a maso jíme.
Jenže na druhé straně je tu případ ženy z okolí Moravské Třebové a muže z Brněnska, kteří čelili, či ještě čelí, trestnímu stíhání za týrání zvířat. A to za topení koťat. V tomto případě hrozí za tento čin pachatelům dokonce až 3 roky vězení.
Když tak přemýšlím, kolik lidí u nás v republice už utopilo koťata, skončilo by ve vězení asi hodně lidí. Otázkou je, jaká je promlčecí doba v těchto případech. Navíc nechápu, proč se u nás nepřivírají oči nad pastičkami na myši, či trávením potkanů a krys. To jsou přeci také zvířata. Nesmíme také zapomínat na kastraci koček, která sice tvora o život nepřipraví, ale za trápení by se to považovat dalo.
A stejně jako hlodavci v kanálech přenáší nemoci a parazity, o kočkách to vlastně platí také, hlavně o těch, co se toulají volně po zahradách, očurávají kde, co a zanechávají na různých místech exkrementy.
Takže ve výsledku tu máme stav, kdy je nějaké zvíře bráno jako méněcenné a jiné jako více ceněné a také stav, kdy týrání zvířat platí jen pro jednu skupinu osob, kdežto druhá skupina se může vymluvit na náboženskou svobodu. Otázka je, jak z takového kočkopsa ven.
Jakoby nám nestačilo, že tu máme zmatek v lidských právech a náboženstvích, teď do těch problémů už začínáme tahat i zvířata. K dokonalosti už zbývá jen zřídit zvířecího ombudsmana či nové ministerstvo pro rovné příležitosti zvířat.
