Nora Fridrichová je zřejmě skutečným generálním ředitelem ČT.

Pořad 168 hodin, jenž uvádí tato rudovlasá Novinářská křepelka, by se dal nazvat výkladní skříní publicistické produkce České televize. Ovšem tato výkladní skříň vykazuje již delší dobu znaky zanedbané údržby.

Dveře této skříně jsou již delší dobu na odpis a falešný zvuk vyvrzaných pantů, jakoby naznačoval, že pracovníci nemají zájem o jistou inovaci, nebo jsou zkrátka tak zaslepeni, že si nevšímají rezivějících témat, která nám neustále opakují.

Každý druhý týden zasazovat do pořadu téma prezident a lidé kolem něj, už začíná zavánět trochu šílenstvím a běsnící snahou násilím otevřít slepým občanům oči.  V tomto kontrastu si klidně dovedu představit, že sama Nora Fridrichová má u sebe na pracovním stolku zarámovaný obrázek medojeda kapského, či hrníček s motivem hrocha obojživelného, jakožto své vzory zuřivosti a agrese.

Další  témata, která již procházejí postupující korozí, jsou pochopitelně syrští uprchlíci a proti nim zlý xenofobní národ, nebo hanebná ruská propaganda, která by se dala přirovnat k Yettimu. Jinými slovy, nikdo ji nikdy pořádně neviděl, ale ČT o ní neustále mluví.

A když se České televizi podaří jednou za čas chytit vlaštovka v podobě rozhovoru s prezidentem Assadem, přispěchá dychtivá Nora s reportáží, která se snaží zpochybnit celý rozhovor. Celé zpochybňování je ovšem založeno na krátkých záběrech umučených lidí, ze kterých nelze vůbec vyčíst, odkud jsou vůbec pořízeny a na informacích, které nejsou ničím doloženy a odzdrojovány.

Možná se milé Noře zdá, že když přijde rozhovor s Assadem, je zapotřebí udělat v rámci vyváženosti i proti názorový pořad. Ovšem tady nám milá rusovláska s ostřížím pohledem poněkud zapomíná, že proti Assadovské informace vysílá ČT už permanentně 5 let.

Nora Fridrichová si zkrátka vysílá vše jak je jí libo a zcela tematicky jednostranně. Možná je to tím, že je to zkrátka žena, která umí dobře po Kavčích horách chodit.  Její bývalý manžel Milan Fridrich (mimochodem před rokem 1989 student Leningradské státní univerzity) je nyní programovým ředitelem České televize, takže tato známost asi není k zahození.  A její současný přítel Robert Záruba je zase nejoblíbenějším sportovním komentátorem. 

Uznávám, je to trochu bulvární úvaha, ale on samotný pořad 168 hodin bulvár silně připomíná. Rádoby vtipné scénky s politiky, kteří před vypnutým mikrofonem zapomenou text, nebo prohodí něco z osobního života, už mají trochu nádech TOP STAR magazínu.

Proto mě velmi udivuje, že tento pořad, který je tematicky zaměřen výhradně jen jedním směrem a není o ničem jiném, než o názorech paní Fridrichové, ještě neměl nikdo snahu trochu zinovovat.  Možná to bude tím, že paní Nora je opravdu ta železná dáma, co s výrazem dravce létá po Kavčích horách jako káně a každý má z její osoby strach, včetně generálního ředitele Dvořáka.

Proto, když vidím ten závěrečný škodolibý a pohrdavý úsměv, pokaždé když se s námi Nora loučí, tak mám pocit, že pravou ředitelkou České televize, je právě ona.  Ale ruku na srdce, asi nejen ona. Ono těch dravců utržených ze řetězu létá po Kavčích horách mnohem více.

A my máme tu smůlu, že ti ptáci, co nyní hnízdí ve Strakově akademii, mají do dravosti hodně daleko. Ten nejvyšší z celého hnízda, již dokonce zahájil nenápadnou transformaci do pštrosa.  Nezbývá nám tedy, než za dva roky vybrat jiná vajíčka a čekat, zda se nevylíhne něco lepšího.