Po delší době jsem si dopřál trochu adrenalinu a pustil si zpravodajství České televize o té slavné čínské návštěvě.
Abych pravdu řekl, tak reklamu na tuto událost mi včera dopoledne již zprostředkoval veřejnoprávní Radiožurnál, když celý den dělal upoutávky na exkluzivního a nezávislého hosta, který rozebere celý přínos oné čínské návštěvy. Ten host nebyl nikdo jiný než Martin Bursík.
Tak to jsem si řekl, to bude stejné jako poslouchat argumenty vegetariána na téma výhody konzumace vepřového masa. Opravdu jsem moc nerozuměl, proč zvou do studia hosta o jehož názorech na tuto problematiku, ví skoro každý kůrovec na Šumavě.
Tím pádem jsem dal tedy přednost České televizi a ta mě opět nezklamala. V reportáži o vítání prezidenta, jsme se mohli dozvědět, jak jsou Číňané agresivní a organizovaní a jak se ubozí bojovníci za lidská práva nemohou svobodně vyjádřit.
Velmi mě zaujal v tomto ohledu jeden muž, který se dostal do potyčky s čínskými vítači. Říkal jsem si, proč ti Číňané za ním běželi a mlátili ho ? Jenže ono to bylo trochu jinak, tento nebohý jinoch totiž s ujgurskou vlajkou šel přímo mezi dav Číňanů a tam dle svých slov dostal naloženo.
Nevím, co tento muž očekával, zda milé pozdravy a polibky ? Je to stejně úsměvné, jako kdyby se u nás hrálo fotbalové pohárové utkání a sparťanský fanoušek by se rozhodl s vlajkou podpořit svůj tým přímo v hloučku vášnivých příznivců Galatasaray Istanbul. Ano, právem by se mohl divit, že by očekával, že v demokratické zemi se toleruje jiný názor. Ovšem něco jiného je, vyjádřit svůj názor kousek od onoho hloučku, kde by nic nehrozilo, nebo se provokativně vydat přímo do epicentra vášní.
Samozřejmě že kamery České televize a i jiných aktivistů byly hned u toho, takže jsme se mohli okamžitě o onom incidentu dozvědět. Zkrátka onen muž se stal hrdinou jedné minuty a nehynoucí sláva ho nemine. I když nevím co je to za hrdinství, když vím, že mám za zády velká média, která mě pak vynesou do novin a televizí. Přitom ten názor šlo jistě vyjádřit i jinak, bez zbytečných kudrlinek.
Celkově mě pobavila ona reportáž i z toho pohledu, jak se nám Česká televize snažila zobrazit, jak jsou Číňané organizování a jak negativně reagují na každou provokaci v podobě tibetských vlajek, či všetečných otázek.
Ano i mě to přišlo divné, ale pak jsem si řekl, stejně organizované to bylo i ve Velké Británii a hlavně, oni jsou Číňané a já Čech. Tudíž máme úplně jinou mentalitu a jinou národní hrdost a patriotismus. Oni vnímají a vidí věci jinak, než já. Ovšem Česká televize jakoby tuhle základní věc nedokázala pochopit a divila se, proč se Číňané nechovají jako Češi a proč jsou podrážděni.
A aby nám Čínská mentalita byla důkladně vysvětlena, tak si Česká televize pravidelně zve jako odbornici na tuto problematiku paní sinoložku Olgu Lomovou, která je ředitelkou Mezinárodního sinologického centra Ťiang Ťing-kuovy nadace při Karlově univerzitě. Tato nadace je Taiwanská a patří Čankajšekově rodině, která má s Čínou velmi napjaté vztahy, od dob, kdy musela po převratu v Číně v roce 1949 tuto zemi opustit. Takže to je jen pro dokreslení toho, jak nezávislého hosta si zve Česká televize do studia.
Jako perličku bych snad jen dodal, že při živých vstupech reportérů z různých míst v Praze, stáli vždy v pozadí aktivisté s tibetskými vlajkami. Určitě je to náhoda a nechci České televizi nic podsouvat, ale pokud chce dělat objektivní zpravodajství, tak si musí uvědomit, že ČT24 není kanál Déčko, kde je jasné dobro a zlo a dle tohoto primitivního klíče informovat občany.
A pokud už tedy tu hru na dobro a zlo chce Česká televize hrát, nechť se nesnaží sama to dobro určit, ale plní službu divákům, tedy nechat je samostatně si vybrat, kdo je ten zlý a dobrý. A je úplně jedno, jak ten výběr dopadne, důležitý je přeci ten princip možnosti, mít svobodnou a nikým nepodsunutou volbu.
