I soucit pana Sobotky a jeho týmu má své meze

V den tragédie ve Studénce se čelní představitelé našeho státu vyjadřovali k smutné události a vyslovovali klasické věty o soucitu. Vyjádření soucitu slovem panu Sobotkovi šlo jako vždy na jedničku, žel ...

žel vyjádření soucitu za pomocí skutečného činu opět ale trochu pokulhávalo.

Jak známo, členové vlády cestovali do Moravskoslezského kraje vlakem. Tragická událost na železnici jim ovšem cestu zkomplikovala a tak byli nuceni, společně s jinými cestujícími, využít náhradní autobusové přepravy. 

Na železniční stanici v Hranici na Přerovsku se ve vedru pohyboval velký počet nervózních cestujících, mezi nimi i cizinci. Při příjezdu prvního autobusu však museli trpěliví spoluobčané zůstat na místech, neboť vozidlo bylo určeno pouze členům vlády.  A to ještě jen některým.  Pro zbytek vlády posléze přijel autobus druhý. No a drazí spoluobčané museli ve vedru počkat a dát přednost představitelům státu, které si bohužel navolili.

Na samotné události by nebylo nic k povšimnutí, kdyby oba autobusy byly do posledního místa zaplněny. Ovšem právě první autobus obsadil pouze pan Sobotka a jeho tři kolegové z vlády společně s pár asistenty.  Toto zpola prázdné vozidlo pak odjíždělo před zraky propocených a jistě také spěchajících a nervózních spoluobčanů.

Možná by někdo mohl namítnout, že šlo o bezpečnost.  V tom případě bych se zeptal, co je nebezpečného na nějaké postarší paní či postarším pánovi. A konec konců se vládní představitelé běžně setkávají se spoluobčany, když si potřebují vylepšit image, hlavně při předvolebních mítincích a v těch chvílích jde bezpečnost stranou.

Zkrátka mi přišlo trochu pokrytecké, když do kamer nám páni ministři mluví o soucitu, ale když mají nějaký soucit či pochopení předvést v praxi, tak jim to moc nejde. Přitom stačilo málo. Nabídnout pár míst v poloprázdném autobuse. Tímto malým a bezvýznamným gestem by jistě nic nezkazili.

Ovšem bohužel pana Sobotku či jiného ministra toto gesto v hlavě ani na chvíli zřejmě nenapadlo, čímž jen potvrdili mínění svých kritiků, že dnešní vláda je tak trochu odtržená od lidí a žijící ve svém mikrosvětě.

Nezbývá než konstatovat, že gesta, co jsou povinností, umí tato vláda na jedničku, v gestech které jsou nad rámec povinností politika, pan Sobotka a jeho tým dlouhodobě propadá.