Reportéři České televize se zřejmě rozhodli, že v manipulacích nepřestanou a tak v Událostech, do své reportáže o novele shromažďovacího zákona, opět vsunuli nějakou tu lež.
Podle známého hesla: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ se pravděpodobně rozhodla posádka pracovníků veřejnoprávního média, v čele s kapitánem Dvořákem, po vzoru kapitána Schettina, přiblížit co nejvíce ke břehům pevniny s názvem důvěryhodnost. Ale jak dobře víme z případu italského kapitána, se kterým byl včera zahájen odvolací proces, tyto riskantní manévry se často nevyplácí.
Zatím to ovšem vypadá, že tento nebezpečný pohyb na divokých vlnách, zaměstnanci ČT přeci jenom zkusí podivným způsobem vymanévrovat a na zrádnost útesů zatím ohledy neberou.
A jako svůj osvědčený kormidelní trik opět použili onu známou událost s maskovanými muži a oním mužem v kožené bundě v centru Prahy. Reportérka totiž uvedla, že novela by příště zabránila takovému případu, kdy v únoru v centru Prahy útočili maskovaní lidé.
Nechci podceňovat inteligenci pracovnice veřejné služby, ale toto video snad už bylo tolikrát přehráno, že i malé dítě pozná, že oni maskovaní muži neútočili, ale stáli na svých pozicích a řídili se pokyny oním záhadným pánem v kožené bundě. Teda on byl záhadný jen den, pak zase záhadný nebyl a kdo ví, v jaké pozici záhadnosti se nachází nyní. Ovšem faktem je, že jediný útok a to nepovedený, byl pokus o výpad ze zálohy, za pomocí dveří do budovy Ministerstva vnitra. Samozřejmě nechyběl ani onen známý záběr na maskovaného mladíka, který vážil asi jen o něco více, než ona dlažební kostka, kterou svíral ve své ruce a kterou ani nehodil. Místo toho zmizel někam mimo záběr a svůj výkon již nepředvedl.
A jako druhý úhybný počin, před nebezpečnými útesy, pak zvolila reportérka tvrzení, že kvůli demonstraci na podporu prezidenta, nemohli studenti k památníku na Albertově. Možná by si mohla reportérka přečíst blog Ladislava Jakla, kde uvádí, že v odpoledních hodinách bylo u památníku na Albertově, tak jako každý rok, téměř liduprázdno. Ona demonstrace netrvala celý den, ani celé odpoledne a kdo chtěl, mohl k památníku třeba i v tu pravou hodinu, kdy to tehdy začalo.
Nutno podotknout, že heslo o stokrát opakované lži ještě nedosáhlo navršení, ale tyto neustále obehrané písničky, které na palubě posádka z Kavčích hor neustále opakuje, se už musí zajídat i kolem kroužícím, rackům chechtavým.
Co se týká samotné novely, ta mi přijde jako pěkný paskvil, protože návrh TOP 09 zní, aby se ve vymezených dnech a na konkrétních místech konaly pouze ty akce, za účelem daného svátku. Nejvíce se jedná o den 17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii. Docela by mě v tomto případě pak zajímalo, jak a kdo určí, která demonstrace splňuje onen název a účel, když každý projev na jakékoliv akci a shromáždění, je svým způsobem bojem za svou svobodu a demokracii, tedy pokud nenabádá k trestnému činu.
Ale možná k tomuto vysvětlení nám připluje na pomoc ona slavná loď Česká televize, která nás opět poveze na divokých vlnách informací a myšlenek. Jenže jak už poznal kapitán Schettino, vody a vlny jsou zrádné, takže při přílišné sebedůvěře a zaslepenosti může dojít k tomu, že jednou ona loď narazí, obrátí se na bok a těžko ji pak někdo dostane zpět. Ostrov důvěryhodnosti bude na delší dobu ztracen, a kdo ví, zda se dostane dalších peněz na uskutečnění další plavby.
