5. leden přinesl mnoho zajímavých zpráv v médiích a naznačil, že tento rok se lidé nudit jistě nebudou.
On 5. leden přinesl mimo jiné mnoho zajímavého i v minulosti. Například v roce 1887 všestranný český sportovec Josef Rössler- Ořovský poprvé použil v Česku lyže a sjel na nich Václavské náměstí. Nevím, na čem sjížděl letos europoslanec Štětina, ale musel to být ještě rychlejší a kvalitnější materiál, než tehdejší dřevěné ski.
Panu Štětinovi by se totiž prý velmi líbilo, kdyby v budoucnu byla třetina Čechů bílá, třetina černá a třetina žlutá. Sice nevím, proč zrovna tyto barvy, ale příště to klidně může být i modrá, červená či zelená. U pana europoslance nikdo nikdy neví, jakou barvu má zrovna v oblibě. Většinou se to dá ovšem poznat dle toho, za koho kope. Jednou za komunisty, jednou za zelené mužíky z Azova, jednou za Brusel, pak za TOP 09 až se z něho stává takový politický chameleon.
A jeho zvolení europoslancem by se dalo srovnat i s oním prvním lyžováním v Česku. Tehdy totiž pan Ořovský žádal v dopise zaslaném do Norska o katalog s bruslemi, ale díky nepřesnému pochopení českých slov mu byl zaslán i katalog s lyžemi. Myslím, že i díky stejnému nepochopení slov pana Štětiny, zaslali tehdy čeští voliči toho pána do europarlamentu. Ale vše se dá ještě napravit.
S další událostí z minulosti, kterou bylo 5. ledna v roce 1968 zvolení Alexandra Dubčeka do funkce tajemníka KSČ, souvisí i prohlášení pana Marka Bendy, ve kterém sdělil, že se pokusí na sněmu ODS dostat do nejužšího vedení ODS.
A stejně jako tehdejší zvolení pana Dubčeka znamenalo politické uvolnění, nazvané pražské jaro, má zřejmě snaha pana Bendy dostat se do čela ODS přinést i jisté uvolnění voličům. Mám na mysli uvolnění břišních svalstev. Předseda ODS Petr Fiala totiž sebejistě prohlásil, že jeho strana už není unavená. Ano, a proto se do jejího čela hrne neúnavný Marek Benda, který má být tváří nové, akceschopné ODS.
Má to svojí logiku, kdo jiný by mohl vědět o politice více než pan Benda, který je ročník 1968 a od roku 1990 až do dnešních dní je věrným poslancem naší republiky. Má už toho napracováno věru hodně a to ještě při takové makačce stihl i dálkově dostudovat práva v Plzni. Myslím, že tip na novou ODS s Markem Bendou v čele, je sázka na jistotu. Jistě úplně stejnou, jakou byla tehdejší sázka na pana Dubčeka. Po pár měsících totiž období pražského jara, vzalo za své. Ale na druhou stranu je nutno přiznat, že Marek Benda to je jiný kádr, který přečkal již mnoho vichřic a jistě přečká i nějaké to další jaro v poslanecké lavici.
Události kolem pana premiéra Sobotky a jeho internetové komunikace zase zavdávají vzpomínky na 5. Leden 1923. Tehdy byl spáchán v Žitné ulici v Praze atentát na tehdejšího ministra financí Rašína, který později zraněním podlehl. Nynější ministr financí Babiš je opatrnější, a tak si zažádal o policejní ochranku a to s odůvodněním, že je ve větším ohrožení, jako náš pan premiér.
Pan Sobotka možná po prohlášení pana Babiše ucítil jakýsi pocit neohrožení, a tak se na ochranu své osoby moc nesoustředil. A útoky přišly záhy. Nejdříve twitter a nyní i emailová komunikace. Pravda, moc jsme se z údajných prohlášení či uniklých informací nic nového nedozvěděli. V podstatě jenom to, o čem si již delší dobu štěbetají vrabci na střechách českých paneláků, rodinných domků, vilek či holobytů.
Ale je docela možné, že to byl sám Sobotka, který sám své účty napadl a pokusil se o jisté blafování, díky kterému chtěl jen zjistit, co si o něm veřejnost myslí, když se jeho tajné myšlenky dostanou na veřejnost. Každopádně jako premiér si to mohl dovolit, protože i on sám dobře ví, že je mnohem horší a rizikovější být v kůži ministra financí. Sám to konec konců zažil v roce 2010, kdy dostal na mýtinku od jednoho muže pěstí a musel být hospitalizován. Onen muž pak útok odůvodnil, že šlo za výraz nespokojenosti s jeho prací ve funkci ministra financí z let 2002 – 2006. Proto s ohledem na události kolem tehdejšího ministra financí Rašína a na panický strach nynějšího ministra Babiše, je post premiéra pro pana Sobotku relativně bezpečnou zónou.
A na závěr dnešní události z Německa, kde údajně cizinci v Kolíně nad Rýnem na Nový rok obtěžovali několik žen. Šlo prý z větší části o cizince arabského či afrického původu. Nad touto událostí mi přišla vzpomínka na zprávu z konce prosince, kdy si estonský ministr vnitra postěžoval, že žádný z uprchlíků zatím nevyužil nabídky získat azyl v Estonsku. Údajně proto, že tito lidé chtějí raději do Německa. Pokud v tom hraje i atraktivnost žen v dané zemi, pak by se estonské ženy měli cítit právem dotčeny. Osobně jsem navštívil Estonsko a Německo taktéž, ale snad mi Němky prominou, Estonky se mi líbily více. A to nemluvím o hlavním městě Tallinu, které je pro mě jedno z nejhezčích měst Evropy.
Ale uznávám, že muži z Arábie mají právo na jiný vkus. Ovšem tak nějak mám pochybnosti o tom, že důvodem proč nikdo z oněch mužů nechce azyl v bezpečném Estonsku, je neatraktivnost estonských žen. To bychom se totiž mohli cítit právem uraženi i my, za naše krásné české ženy.
