Zbytečný blog (jak pro koho...)

Otevřu první blog. Čtu, že On je blb a plácá nesmysly. Vidím, že autor má pravdu. Co s tím, autor neví. Hondnota indexu mého nsrn stoupla na 1.

Otevřu druhý blog. Paní Ta je taková a maková a strká nos kam nemá. Zbavíme se jí. Jak? Čert ví (vlastně ani ten ne). Index nsrn jde na 2.

Snad najdu něco lehčího ve sportovní rubrice. Vidím, že sudí Já je úl a my jsme prohráli jedině jeho vinou. Zápas jsem viděl, s autorem musím souhlasit. Nsrn poskočí na 3 a půl.

Podívám se na článek Mladé blogerky. Konstatuji, že vystihla podstatu a mrknu na diskuzi. Jedni řeší, že se nemohou plně vyblinkat a druzí napadnou blogerku zcela bezdůvodně pro něco co vůbec nenapsala. Cítím, že můj index nsrn je na stupni 5. Musím ven na vzduch.

Malý kluk upustí na zem obal od nanuka. Zavolám, že něco ztratil. Odmění mne pohledem otrlého pistolníka a od boku vypálí: „To není moje". Pokusím se jej zadržet a dát mu lekci. Marně. Start má lepší a mizí za rohem. Stojím a cítím malé mrazení. Index nsrn je na 10. Kolik je maximum nemám ponětí.

Jediná šance je vypustit páru na blogu. Syčím a prskám. Už se těším, jak budou praskat indexy nsrn čtenářů. Napadá mne spásná myšlenka. Vynadám autorovi Zbytečného blogu jaký je úl. Bude koukat.

Index nsrn je na nule.

Přeji hezký zbytek dne. Nenechte si jej nikým kazit - ani ode mne.