Setkání pod Blaníkem

.                                                                                                                                                                                                                                                                                                      .

Potkali jsme se náhodou,

(asi) uprostřed luk.

Já jen na ni pohlédl

tajil se mi dech.

 

Zašeptala:

„Podívej, jak kvetou zvonky, 
utrhneš mi jeden?“

 

Povzdechl jsem,

rád bych, 
mám však strach. 
Strach, 
že probudíme svět

nebudeme sami. 
Ponechme zvony v klidu. 
dejme šanci srdcím
buší v stejném rytmu.

 

Ona na to:

„Dlouho se zde toulám

nepotkávám duši.

Neztrať se mi, prosím.“

 

Zasmál jsem se,

snad jen někde v lese.

Před rokem se stalo.

 

„Musíš chodit po lukách

a trhat mi zvonky...“

Nerad ničím krásu kolem, 
zvonky patří broučkům. 
Chceš-li slyšet bití zvonu, 
polož hlavu na mou hruď.

 

Zmizela.

Na úpatí Blaníku.

 

Blaničtí rytíři,

vraťte mi ji zpět.

Volám ráno

i odpoledne v pět.

 

Rok se sešel s rokem

brouzdám stejnou louku.

Hledám stále

v duši stejnou touhu.

 

 

„Podívej, kvetou zvonky.

Utrhneš mi jeden?“

Autor: Lubomír Fišer | středa 13.7.2011 15:42 | karma článku: 7,41 | přečteno: 839x
  • Další články autora

Lubomír Fišer

Song starého jezevčíka

17.12.2012 v 16:09 | Karma: 17,52

Lubomír Fišer

Setkání pod Blaníkem II

5.9.2011 v 17:30 | Karma: 8,47

Lubomír Fišer

Klíče od srdce

27.12.2010 v 9:40 | Karma: 9,18

Lubomír Fišer

Vánoční dárek - báseň

24.12.2010 v 17:00 | Karma: 8,33