Jíst či nejíst

Včera, v tuto dobu, jsem řešil základní otázku mladého roku: Jíst či nejíst. Třebaže mám mrazák nabit masem, moc jsem jej po dobu svátků neotevíral. Stále se někde uzobávalo a nikdo hladem netrpěl (nic se k mému uchu nedostalo). Když jsem ve společnosti dvojice strávníků nazvedl poklici rendlíku, kde se ještě včera ukrývali řízečci, juknul na mne malý sirotek.  Bylo nutno ukončit jeho trápení.

Jak dopadl pokus o telekinezi není pochyb.

Realita - otázka jíst či nejíst - visela ve vzduchu stále. Nevím zda to mají na svědomí Múzy, ale ne všechny chuťové inspirace bývají právě šťastné. Na jednu stranu zdravé a na druhou stranu značně povznášející. Přepadla mne (zákeřně!) chuť na zelí.

Znám úpravy na různé způsoby a  lze jim odolat.

Nikoliv vášní se jménem "Alsaské zelí".