Haf, kamarádi. Vůbec nemám čas na psaní, když je venku báječná peřina, kde se dá dovádět a hrát si do nekonečna. Tak jen na skok. V čase, kdy jsme se neviděli, jsem se činila a pokračovala ve výcviku páníčka.
Nevím jak vy, ale já mám moc ráda oříšky.
Jenomže s mým pánem je to někdy těžký.
Pamatujete, jak dělal nedávno hřiby? Neříkejte, že jste o tom nečetli. Určitě jste mu dali karmičku na blog jako já. Bylo to těsně před tím, než se zdobí stromečky, na které se věší samé blbosti. Žádný buřtík nebo páreček.
A když dělal ty hřiby, měl na stole ořechy. Myslíte, že mi nějaký dal, lakota. Jen je ničil a házel do velké mísy. Jedině, když mu spadl některý na zem. Vůbec nechtěl vidět, jak se olizuji a říkám, jaké je to mňam. Musela jsem se ještě důrazně ozvat - dvakrát vydat povel "dej mi", než mi nějaký nabídl pod čumáček. Za odměnu jsem mu dala pacičku.
Uf. První úspěšný krok jsem měla za sebou. Byla to, holky, fuška.
V další fázi výcviku, kdy na stole už nic nebylo, jsem mu přinesla ořech sama. (V krabici vedle krbu jsem jich našla hafo.) Doslova jsem mu ho vyplivla do ruky.
Co myslíte, že udělal?
Rozlouskl jej a sežral sám. Vůbec nepoděkoval.
Říkám si "holka, musíš být trpělivá," a donesla mu další. Tentokrát jsem připojila povel "dej mi".
Dal. Polovinu. Budiž, alespoň něco.
Když páníček ztrácel tempo a zapomínal na mě, tak jsem mu začala nosit oříšky dva.
Už jsem si myslela, že mám vyhráno. Omyl, začal neposlouchat. Přestal louskat.
Nedalo se nic dělat. Musela jsem hrábnout k nejtvrdší metodě a nátlaku k poslušnosti. Klidně jsem ořech rozkousala, podívala se na něj a štěkla: "Když nebudeš hodný, sežeru skořápky, ty mi potrhají střeva a nevím co řekneš potom páničkovi s bílým pláštěm?"
Měli jste vidět, jak začal kmitat.
Do závěrečné fáze výcviku jsem zapojila i štěňata od páníčka. Nechtělo se mi pořád běhat - od stolu ke krbu, od krbu ke stolu a tak dokola (nejsem přece blbá čuba) - a tak jsem je naučila, aby mi ořechy házeli. V chňapání míčků a všeho jsem jednička.
Dnes stačí, když mám chuť na ořech (a tu mám pořád) blafnout. Některé ze štěňat, která jsou velmi šikovná a mám je ráda, naběhne na plac a ořechy mi hází. Ty nosím páníčkovi, který je velice rád a ochotně louská. Jen dávám pozor, aby si nebral pro sebe víc, než si zaslouží. Někdy musím být na něj jako pes.
Máte rádi oříšky? Vycvičte si taky své páníčky. Ráda vám, holky, poradím.
Pac posílá vaše kámoška, Tašenka z domečku.
