Jsou místa kam se jednou podíváme a zůstanou jen vzpomínky. Na jiná se vracíme a neustále objevujeme jejich kouzlo.
Nabízím pohled na dvě podobná místa dvou řek. Každé je krásné svým vlastním způsobem.
Prní navštěvuji od dětství a často se sem vracím.
Zastavení je na vysoké skále nad řekou. Vlevo naproti v lese je ukryto skalní bludiště. Pokud si pamatuji, říká se tam U kalicha. Dole pod námi muselo být zasypáno kus řečiště - pro silnici.
V pozadí (!!) Suché skály. Je otázka, co je krásnější...
Žádný model kolejiště. Realita!
Druhé místo jsem poznal před 24 léty s nejstarším synem Martinem. Návštěva místa byla vzpomínkou i na něj.
Stolová hora Lilienstein. Pohled ve směru proti proudu, domů.
Na svobodě, bez mříží
Naproti, pod horizontem, světoznámé skalní město Bastei.
Určitě jste řeky poznali.
Jizera a Labe, zde již vlastně Elbe.
Malá Skála s kulisou Suchých skal patří mezi perly Pojizeří. Jako kluci jsme na kolech sem utíkali před zimou. Na sever - sníh. Na jih - již jaro a kvetly stromy. Místo, kam jsme v pozdním jaru, potají jezdili se vykoupat.
Výhled z pevnosti Königstein, v Saském Švýcarsku, je nezapomenutelný a jedinečný. Celá léta jsem toužil se sem vrátit. Rozhodně nelituji. Již jen cesta přes hranice v Hřensku, kde jsme v minulosti zažívali mnohá pokoření při celních prohlídkách, bez závor a kontrol je pro pamětniky zážitek - včetně trpajzlíků vedle silnice...
Poslední pohled na stolovou horu Pfafenstein s krásnou (jehlou) Barbarine (skrytou na druhé straně).
Vím, že Martin byl a bude se mnou. V těchto dnech uplyne 15 let, kdy odešel do nebe. Zanechávám zde vzpomínky. Navždy zůstanou ve zdech a stromech. Až se opět vrátím, vítr mi je prožene hlavou...
