Haf, lidičky. Jmenuji se Donna. Jestli někomu na blogu vadím, má smůlu. Přečetla jsem si, že od úterý platí antidiskriminační zákon. Tak bacha, umím být i kousavá.
Jsem sice začínající blogerka, ale v Berouně si můžete již 5 let přečíst, na různých místech, má psaníčka. Nejraději se pohybuji kolem vody. Jsem slušně vychovaná, městská čubinka, ale když vidím vodu, neslyším, nevidím. Víte, moje panička nemá pro mou zálibu, vymáchat se v té nekrásnější a voňavější vodičce, pochopení. Mnohokrát jsem jí štěkla, že její chování může být posuzováno jako týrání zvířat. Taky jsem a pořádné zvíře - nekrásnější, když spím.
Moc ráda chodím s mladými paničkami na výlety. S tou větší na vandr do přírody. Večer mne pustí a já se celou noc toulám po lese. K ránu přijdu a opět je problém. Chci si s paničkou, nebo jejími kámoši pokecat. Oni? Hodí po mně kanadou, nebo mne uvážou dál u stromu. To neměli. Strašně ráda zpívám. Nevím, co mají proti umění...
Dnes vás nebudu zbytečně zdržovat, jen ještě písnu, že přes rok se kámoším s jednou černou. Jezdíme za ní a její smečkou, někam mezi Kladno a Rakovník. Zaslechla jsem, že štěkali o nějakém Bubákově. Tak ta černá čuba je taky vlčanda. Občas se poškorpíme, pokoušeme páničky a zase dobrý. Jo, tý černý jsem poslala dnes HaFeMeSku, že jsem se stala váženou dopisovatelkou největších novin. Jak ji znám, brzo se bude vnucovat. Moc ji nevěřte, je z vesnice.
Haf, na závěr malá prosbička. Za každou karmičku mám slíbeno něco dobrého na zub. Nebuďte křupani - vás to nic nestojí a mně uděláte fajnově v bříšku.
Blaf, vaše Donna.
