Černá na blogu.

Lidi, neblbněte. Volby ještě nezačaly ,kdo ví kdy začnou, a už rozhazuje hlasy. Předčasně. Podívejte, jak jsou nenažraní naši poslanci a co to udělá teprve s čubou.  

 Využila jsem chvilky, kdy páníček není u kompu a nevěřím očím. Ona Donna skutečně štěky posílá do novin a všichni Jeníci a Mařenky ji vyzobávají tlapky, jako perníkovou boudičku. Karma roste a roste a s ní i její bříško. Donno, kamarádko, praskneš.

Já se na to nemůžu dívat. Jsem ta druhá, černá čubina. Jmenuju se Taša. Maminka na mne ňafala „ty můj malý čumáčku".

Jo máma. Kdyby věděla, jakýho mám bezva páníčka. Nesmím zapomenout na jeho dvě štěňata. Ten co si říká kluk, je moje nejmilejší hračka. Moc si spolu užijeme.

Kolik kafí jsme páničkovi vylili, na to mi tlapky nestačí. Tu druhou, oslovuje kluk ségro. Má heboučké pacičky. Pečují u můj kožíšek a čistá ouška. Však jsem taky kočka.

Vidíte, když je řeč o kočkách. Mně ta městská Nána, soráč - Donna, nadává do vesnických buranů a sama si nechá líbit, když jí doma pod nosem mašíruje kocour.

(Takový malý kocourek. Ještě jsem ho nepotkala. Klika. Jak jinak - KOCOURA.)

Fůj. Hanba!!

To je tak, když nemá žádné povinnosti. Já k svýmu pánovi žádnou kočku nepustím. Jen s paničkou Donny jsme uzavřeli pakt o neútočení a zvýšení ostrahy.

Co za to?

Vrrrr, obchodní tajemství.

Ale vážně. Já Donně úspěch přeju. Bude mi stačit, když tam někam tlapkou hrábnete na znamení, že byste mohli. Kdyby to šlo. Nějak se udělalo. Stali se, zcela anonymně, členy mého, úplně malého, KOUSKLUBU. Později si vás vyčmuchám.

Kousání třikrát naHáF. HAF, HAF, HAF.  

Taša. (Originál podpisu je k nahlédnutí na pěšince za benzinkou.)

PS-t: Nikomu ani štěk. Jde se kousat do parlamentu. Já jim dám rozdávat náhubky.  Uděláme konečně pořádek.