Bejky – část sedmá

Je to tady - Bejky získaly samostatnost. Kdo není spokojen, je prezident. Zrušil odlet do Moskvy a vyrazil do Bejků zjistit, jak se věci mají. Provokace ochranky hrozí konfliktem.

 .........................................

Je letní odpoledne a slunce praží na plné pecky.

V centru knížectví Bejky stojí proti sobě dvě ochranky. Nikdo nechce ustoupit. Každá strana je přesvědčena, že právo je na jejich straně. Vše za přítomnosti již dvacítky televizních kamer, v přímém přenosu.

Za zády reportérů se ozve zvonec. Obyčejný kravský zvonec. Pardon, bejčí zvonec. Je hezčí a má lepší zvuk.

„Cestu, prosím," ozve se povědomý hlas hostinského Bavora. Společně s ním tlačí šest servírek vozíčky plné natočeného piva. Bližší pohled odhalí, že dívky jsou nahoře bez a nasazeny mají tmavé brýle, asi aby je neoslnilo sluníčko.

První dva vozíčky zastavují u ochranky prezidenta. Mladí kluci nevědí kam dát oči. Beze slov přijímají nabízené občerstvení a nespustí pohled z překrásných bobulí. Po prvním ochutnání bez zábran odkládají bouchačky na uprázdněná místa po půllitrech a chlastají jako duhy.

Podobná scéna se koná i na druhé straně. Jen jeden z mladíků si všiml povědomého mateřského znaménka pod bradavkou.

„Pepíčko, co tady děláš!!"

„To co ostatní, miláčku. Bráním mír. Nekecej a bumbej... ... Hodnej chlapec, hodnej. Chutná? Dej si ještě jedno."

Věnceslav Mikuláš zírá. V tu chvíli se mu vybaví slova písně z jeho oblíbeného westernu - V pravé poledne: „Přestože vidím kamarády, kterak se ke mně točí zády, věřím, že třeba sám a sám, dál pravdu mám.   ... Jen ty buď se mnou, lásko sladká, tvůj úsměv je mé bázně štít. A tak tu stojím bez pozlátka..."

„Pane prezidente..."

„Bavor, kde se tu berete, človíčku zlatej?"

„Mám tady restauraci, pane prezidente. Napijte se. Moc dobré pivo, určitě vám bude chutnat. Vlastní výroba."

„Když je od vás, tak to si dám. ... Skutečně skvělé. Ještě jsem takové nepil."

„Pošlu vám jednu cisternu na hrad. Představuji vám starostu Bejků, pana Kovkopa."

„Rád vás poznávám, starosto."

„Jestli se neurazíte, pane prezidente, dovoluji si vás pozvat do salónku restaurace vašeho přítele..."

Je po válce. Žádná se nekoná. Krev neteče.

Televizní štáby zklamaně sledují odcházejícího prezidenta.

Teče něco jiného. Dobré pivo značky Zlatej Bejk.

Dnešní a následující den je vyhlášen za knížecí svátek. Bude se hodovat a pít nejméně dva dny. Všechno platí kníže Radomysl 48.

Kníže. Chvíli po prezidentovi dorazil do Šatlavy i on. Při dobrém jídle a pití spolu strávili přes 4 hodiny. Co si mezi sebou řekli, ven neproniklo. Starosta nechal státníky jednat samotné.

Po jednání na nejvyšší úrovni se koná tisková konference. Na poslední chvíli byla přeložena do areálu letního kina. Světová událost prvního řádu přitáhla největší novinářské hvězdy. Na tak velkou akci již mluvčí knížete, mladý Ťuhýk, nestačil - i z důvodů značné indispozice. Starosta požádal o její vedení paní redaktorku Poláčkovou, světové jazyky ovládá plynule.

Tiskovka má běžné parametry. Prezident Mikuláš je viditelně ve velmi dobré náladě a rozdávavá úsměvy na všechny strany. Velice se mu líbí konec politických stran. Jak by se mu z hradu prezidentovalo...

Na úvod zazněly, v podání sboru Pěnic, hymny ČR a Knížectví Bejky. Není třeba dodávat, že se přidali i místní, kteří hojném počtu zaplnili volná místa a vytvořili skvělou kulisu pro domácí barvy.

V průběhu konference úsměv pana prezidenta pomalinku mizí. Po úvodních slovech většina dotazů směřuje na knížete Radomysla. Doslova se stal hvězdou večera a zcela zastínil hosta. Pokus strhnout na sebe větší pozornost se nedá posuzovat jednoznačně. Po závěrečném slově starosty je odpálen obrovský ohňostroj. Za velkého aplausu pozvedají oba státníci bratrsky sevřené ruce. Pan prezident pronesl osudovou větu: „S Bejky na věčné časy."

V Bruselu i Moskvě muselo v tu chvíli zahřmět.

Jak dalece ovlivní Evropskou unií, nebo uvažované paktování s Moskvou, ukáže čas. „Pokud podepíšu nějakou smlouvu, tak jedině s Bejky. Tam vidím obrovský potenciál pro spolupráci," dodal Mikuláš a rozloučil se s hostiteli i novináři.

Redaktorka Poláčková, ještě než odjela, předala knížeti telefonní kontakt na kamaráda Bohouše Křivana. Má mu zavolat co nejdřív.

Konečně je klid. Kníže hledá pohledem ty, kterým vděčí za dnešní den. Vyslance, kteří dokázali nemožné. Petera Skalského a paní doktorku Vlkovou.

Nebyli daleko.

Veselice pokračuje plným tempem a trojice se vrátila do útulného prostředí salónku Šatlavy. Je o čem si povídat.

Kouzelné kamínky otevřely srdce celému parlamentu. Nebyl problém vložit dovětek k jednomu bezvýznamnému zákonu (o dani z dýchaného vzduchu). Jen tři poslanci, kteří den před tím nebyli přítomni, včetně poslance Rise, se v diskuzi postavili proti přílepku. Při hlasování odešli ocenit kvalitu vystavovaných jantarů. Hlasování, bohužel, nestihli.

Trochu komplikovanější bylo jednání s vládou. Zde se projevilo kouzlo paní doktorky. Udělala dojem (očima i dalšími přednostmi) na jednoho z místopředsedů. Ten prosadil na pořad vlády návrh smlouvy mezi ČR a Knížectvím Bejky. Smlouva čeká již jen na podpis prezidenta.

Po této informaci, se paní doktorka spěšně rozloučila a ještě za tmy vyrazila směr Praha. Ne nadarmo se o vlčicích říká, že loví v noci.

Kníže se vydal zpět mezi lidi.

Cestou si ještě jednou nechal vysvětlit, jaký zákon Češi schválili. O tom, že státní kasu mají děravou, se ví dávno. Nešlo mu do hlavy, jak chtějí daň z dýchaného vzduchu aplikovat v praxi a napumpovat jím propíchnutou pokladnu. Napadlo jej, že něco podobného by šlo i zde. V žádném případě by se netýkal občanů knížectví, ale cizinců, kteří jej zde konzumují plnými dechy.

Jasně!

„Zavedeme víza, kde jediný údaj bude objem plic. Podle toho do jaké výšky se na skále vyškrábe, určíme taxu daně. Stejné pravidlo bude platit v ubytovacích zařízeních - podle patra apartmánu. Jů, letadla nad knížectvím se nedoplatí..."

Spokojen si připil s panem farářem.

--------------------------------- <Pokračování příště>

Osmá část vyjde v úterý 3.listopadu ve stejnou dobu.