Bejky – část druhá

Minule jsme poprvé vstoupili do obce Bejky. Oslovili nás zastupitelé obce. Nasáli jsme skvělou atmosféru restaurace Šatlava. Song Bejků, v podání snad největších patriotů, nenechal žádné oko suché. Místní pivovárek zahájil provoz a my jsme u toho. Chuťové buňky čeká zázrak – pivo značky Zlatej Bejk.

V čele stolu Bejků (štamgastů) již stojí nenápadný mužíček. Zálibně si proti světlu prohlíží orosenou sklenici.

Páter Jarovský je znalec. Barva skvělá, čepice drží.

Zatím co v sutinách kostela řvou motory zlaté mládeže, v hospodě je ticho jako v kostele.

„Pít či nepít, toť otázka. Složitá pro králevice dánského, nikoliv pro milovníka piva.

Křtím, tě prvním polibkem - patří tvému tělu."

„Ách... ách..." táhne se ozvěnou po prvním doušku.

„Křtím, tě polibkem druhým - patří tvé duši."

„Hmmm... " Mysl se osvobodila od gravitace.

„Třetí polibek? Herr Gott, ale je dobrý. Bejci, ať vám chutná," uzavírá páter obřad a na ex likviduje zbytek božstva.

Není nad dobrý příklad.

Náhle dveřmi do sálu vbíhá další host. Pobývá zde často a rád. Má své stálé místo. Je volné a čeká, až bude obsloužen.

Opět je ticho.

Příchozím je pitbulteriér jménem Bary. Rváč, na kterého v Bejkově nikdo nemá. Dnes přiběhl zcela sám. Jeho pán je ještě větší a obávanější zvíře - šéfuje v parlamentu.

„No jo, pan poslanec Ris poslal zástupce, aby nám nemusel vysvětlovat, proč nebudou volby," ozývá se odněkud.

Z obsluhy se nikdo k psovi neodváží přiblížit. Jen páter vezme půllitr a naleje obsah do misky.

Pes na nic nečeká a hltavě pije - až do dna. Zpravidla sem v tuto dobu chodí s pánem a dělá kolem sebe dusno. Dnes nemá náladu a jde si vybrat někoho ke kámošení.

Všichni zkameněli. Bary se vydal k nejbližšímu stolu. Obětí je študent - Jirka Ťuhýk. Ani nedýchá, když mu pes přátelsky olízne ruku a lehne si k jeho nohám. Snad i zavřel oči.

Napětí povolilo.

Starosta zachytil pohled učitele Mrska.

„Heleď, Čendo, když nás tady Honza Bavor tak skvostně hostí, co kdybychom mu společně uvolnili každý kus pozemku na jeho lázeňskou stodolu. Co ty na to?"

Jmenovaný majitel restaurace Bavor právě usedl na své místo mezi Bejky. Zaslechl slova starosty a napjatě čeká, jak se situace vyvrbí. Nejméně dva roky chodí za oběma, aby mu je prodali. Nabízí kompenzaci jinými pozemky, skvělou cenu a kdo ví co ještě. Dosud marně.

„Starosto, víte, že jsem nikdy nebyl proti dobré věci. Poslední nabídku bych bral," souhlasí Mrsk a pozvedává na přípitek sklenici.

„Chlapi, úplně jste mne dojali k slzám. Děkuji a moc. Abyste neřekli, že nejsem nevděčník, odvolávám svůj nesouhlas z poslední rady ohledně nového územního plánu. Současně prohlašuji, že nechci být nadále členem strany Oranžového expresu. Partaje, která se tak nechutně prezentovala v parlamentu. Odmítám dále prosazovat hanebné zájmy pana poslance Rise."

Baryho se atak na pána vůbec nedotkl. Nic mu nechybí a klidně si chrápe.

Stůl Bejků souhlasně zabučel.

Povstala paní doktorka Vlková. „Jako kolega Bavor i já vystupuji z rodné strany Modrých orlů a budu dále jako nezávislá zastupovat zájmy občanů obce.

Bučí nejen stůl Bejků, ale přidávají se i další stoly.

Postupně vstali všichni zastupitelé a oznámili, za nadšeného potlesku, konce členství ve svých stranách.

Historický okamžik obce je nutno oslavit. Jak jinak než dalším přípitkem a písní Bejků.

Restaurace, která je v suterénu budovy, se otřásá v základech.

Nikdo si nevšímá podivných zvuků. Jen Bary zneklidněl a nenápadně se vytratil ven. V pravou chvíli. Za jeho oháňkou se ozývá temné dunění.

Začíná se chvět podlaha a sklenice na stole ožívají. Celá místnost se dává do pohybu - propadá se.

Metr... dva... čtyři...

Nikdo není schopen se hnout z fleku. Z několika stran se ozývá ječení plné děsu.

Šest metrů...

Zvířený prach zahalil scénu.

Náraz.

Chvění ustalo.

Panika ještě nestačila zachvátit většinu hostů.

Podlaha dosedla na pevný podklad. Nikdo netuší, na jak dlouho.

Zdá se, že se nikomu, kromě šoku, nic nestalo. Jen střepy na zvlněné podlaze svědčí o zkáze. Prach pomalu klesá.

Nad hlavami, místo stropu, zeje obrovská díra. Lustry stále svití a částečně osvětlují prostor pod sebou.

Kolem nejsou zdi!! Tam, kde kdysi byly, tam není nic!

Temná a děsivá tma.

První se vzpamatoval Georgu Dimitru. Nějaký čas byl báňským záchranářem a na podobné situace je zvyklý. Speologie se mu později stala koníčkem. Jak pomalu opadává prach, jeho pozornost upoutalo záhadné světlo.

Kam se hrabou se svými scénami mistři hororů.

„Starosto, zavolejte hasiče. Všichni ostatní zůstaňte na místě," přebírá Georg velení. Když zjistí, že nikdo není zraněn, rozhlíží se, koho vezme na expedici.

„Hledám dva dobrovolníky na průzkum."

Zvedne se asi tucet rukou.

„Pepek a študent," vybírá Georg a podává svítilny. Kde je vzal, nikdo neřeší.

Během chvilky se trojice ztrácí v podzemí. Zvláštní akustika. Slyšet je každé jejich slovíčko.

Z dálky dolů proniká:  „Hóóóříííí...."

<Pokračování příště>

Třetí část vyjde v úterý 29. září ve stejnou dobu.