Bejky - 8. Podraz

Bejky slaví svobodu. Georg (kníže Radomysl) si připil s panem farářem a posadili se ve stínu na lavičku poblíž malého parčíku. Zpozorněli, když se nedaleko nich ozvalo ženské zasténání.

Netrvalo dlouho a z porostu vyšla žena a po chvíli i její protějšek.

Farář vzal Georgovu ruku do dlaně. Věděl moc dobře, co právě prožívá.

„Teď bych chtěl, aby se psal letopočet o 1000 méně. Vlastnoručně bych napíchl dvě hlavy na kůl," cedí přes zuby Georg.

„Naštěstí žijeme, synu, v moderní době."

„Vám se to, otče, mluví. Jaké vy máte starosti."

„By ses divil," podívá se farář nahoru.

„Když je nejhůř, tak vám vrchnost poradí. Jenže na mne, když mám chuť škrtit, každý hodí bobek."

„Klidně si posluž, vyhovuje ti můj?"

„Děkuji, snad až někdy jindy," urovnává Georg límeček faráře.

„Jsi dobrej. Jiný na tvém místě by už lítal jako divý."

„Dobrý večer, Jasnosti. Smekám a gratuluji." Slova patří poslanci Risovi.

„I já děkuji, za váš hlas, pane poslanče."

„Proč? Já nehlasoval."

„Právě proto. Hlavně, že jste si vybral kamínek za sto tisíc."

„Skleněná bižu. Takových vám dovezu celý kamion."

„Jasně, dříve mi vrátíte klíče od obou budov. Pronájem vám skončil před měsícem."

„Na to nemáte právo..."

„Chyba. Zde jsem právo já. Poslanecká imunita je vám u nás - hádejte - k

čemu?"

„Pivo i párečky chutnají?" přidává se farář. „Je pro poddané jeho Jasnosti a pozvané. Nevím, že vás někdo pozval?"

„Pan Ris ztratil hlas nebo se dusí..." kníže (tentokrát již nikoliv Georg) nedomluvil. Oslovený vztekle mrštil kelímek i tác na zem a beze slov odchází.

„Je někde poblíž ochranka?"

„Tady, Jasnosti," přiběhli dva mladí muži.

„Zadržte pana Rise. Vyveďte jej mimo hranice knížectví. Dohlédněte, aby se nechtěl vrátit. Porušil zákony knížectví a jeho pobyt zde je nežádoucí. Majetek se zabavuje a tak mu nezapomeňte odebrat klíče - od auta i domů. Kelímek a tác i s párkem mu nacpěte do kapes."

„Už je ti lépe, synu," ptá se farář, když sledují deportaci rušivého elementu.

„Přišel mi pod ruku v pravou chvíli."

„Sám vidíš, jaké máš k dispozici prostředky. Co ti teď chybí. Peníze? Moc? Inteligence máš dost a tak si užívej. Jsi Bejk a ten se jen tak nezlomí."

„Bejci dělají bejkoviny a kdo je nedělá, není bejk. To jste nás učil, otče."

„Nejen bejkoviny, ale i umět odpouštět a stále zůstat nad věcí. Jen chvíli ještě poseď a uvidíš," loučí se farář. Cestou míjí postavu, která je nespustila ani minutu z očí, a ztrácí se ve tmě.

„Nazdar Georgu, nebo tě mám oslovovat Výsosti?"

„Nazdar, Čendo. Klídek, přece se nezměním z hodiny na hodinu. Myslel jsem si, že paříš s manželkou a ostatními." Čeněk Mrsk (učitel) se ženou jsou rodinnými přáteli.

„Ženou, říkáš. To si chceš ze mne utahovat?"

„Ne, děje se něco?"

„Tys tu mrchu neviděl? Víš s kým se tady ku.....?"

„Mou ženu nech na pokoji, bejku. S tou si poradím sám."

„Houbeles, myslím svou ženu, bejku. Sleduji ji od baráku. Viděl jsem, jak sem zalezla do křoví. Pak jsi přišel s panem farářem."

„Co plácáš, já viděl vyjít z křoví tu svou a po ní šel nějaký chlápek, bejku."

„Ne. První šel ten chlap a pak moje že-na... Nekecej," dochází Čendovi absurdita, „ty jsi viděl vlastní ženu?"

„Na tuty jsem ji poznal. Myslel jsem si, že tím chlapem jsi ty, bejku."

„Taky jsem zíral, když si vzala moje oblečení. Ve tmě bych si ji taky spletl s chlapem."

„Ony se, čuby mizerný, sčuchly. To by byla podívaná - dvě ženské hlavy na kůlech."

„Jaké kůly?"

„Jen jsem si představoval, jak by řešil nevěru pradědeček před tisícovkou roků."

„Nechápu, proč jsi za nimi nevyrazil a nesrazil děvku na zem? No jo, jsi dnes jiný člověk. Vznešenost sama."

„Přestaň žvanit, bejku. Jdeme si dát do nosu. Jako dva paroháči," zvedá Georg kamaráda a závodí spolu, kdo dlaněmi lépe napodobí jelena v říji.

...

Ani Georg, ani Čenda již neviděli, že z porostu vystoupila třetí postava.

--------------------------------- <Pokračování příště>

Devátá část vyjde v úterý 10.listopadu ve stejnou dobu.