Cesta ke kulturáku není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdálo. Z křoví nečekaně zaútočil pes – náš starý známý – pitbulteriér jménem Bary. Již jsme se s ním setkali ve druhé části. Cílem Baryho jsou Marťani. Už, už se vrhá na první oběť, když se najednou zastavuje. Lehce zakňučí, blafne a lehne si.
Skupinka s obavami sleduje scénu. Po chvíli se Bary zvedá, olízne největší „placku“ a vyráží vpřed. Marťani za ním.
„Co se děje?“ otáčí se pan farář na Pepka.
„Netuším. Jen se mi zdá, že naši hosté změnili plán. Podívejte, přidali se k psisku.“
„Nevede je nakonec k sobě domů? Opravdu, zahnuli k opuštěnému domu pana poslance Rise. Jdeme za nimi,“ rozhoduje farář.
Odhad se ukázal správný. Bary zavedl hosty rovnou do své luxusní boudy 4+1 s terasou a bazénkem.
Farář se opět otáčí pohledem na Pepka.
„Nemohu s nimi navázat kontakt. Vůbec nereagují.“
„Tak to zkoušej dál.“
Za plotem se ozvalo hrozivé zavrčení. Bary zcela jasně dává najevo, kdo je zde pánem. Nikdo tady nebude obejdovat, jinak – vyceněné zuby hovoří jasně.
„Vypadá to, pane faráři, že máme malér.“
„Jaký malér. Pes bude mít problém, když bude překážet.“
„Nemáte pravdu. Nejspíš přesvědčil meziplanetární delegaci, že jedině s ním jsou nyní v bezpečí. Na nás poznali, jak se psa bojíme. Odepsali nás jako méněcenné bytosti.“
„Srandičky, na to vás člověk užije. Franto, zavolej pro mladýho Ťuhýka, ať psa odstraní.“
„Já bych to nedělal. Nejdříve si promluvte s knížetem. Třeba vám víc řekne ten jeho kámoš, tuším Křivan se jmenuje. Zůstal u něj přes noc i s paní redaktorkou.“
„Mám zavolat pro Jirku Ťuhýka?“ netrpělivě se ptá, před chvíli oslovený Franta. Jinak chlap jako hora.
„Zatím ne. Ty tady zůstaneš. Budeš hlídat Marťany, aby je pes třeba nezakousl. Kdyby něco, tak mi hned zavoláš. Jasný. Zbytek jdeme ke kulturáku,“ rozhoduje podrážděný farář a bez dalších slov vykročí.
Před vchodem již netrpělivě přešlapuji dva muži – Marek Kovkop a Bohouš Křivan.
„Kde jste, čekáme tady na vás celou věčnost,“ durdí se Kovkop a když nevidí Marťany nadechuje se k dalšímu výpadu.
„Je to špatné, kolego. Moc špatné. Malér. Zavání meziplanetární ostudou, pokud Pepek má pravdu. Vysvětli jim, co se stalo,“ běduje farář, jako by chtěl všechnu vinu svalit ze svých beder na někoho jiného.
Pepek krátce zopakoval vše, co se událo.
„Tak vy jste si nechali odloudit návštěvu psem. Kníže hrdinně odráží útok novinářů a vědců celého světa, zatímco vy jste všechno po…“. Větu Kovkop nedokončil. Všiml si, že Pepek a Bohouš Křivan jsou zabráni do zajímavého hovoru, kterému vůbec nerozumí. Věty jsou útržkovité a nedávají význam. „Kruciš, jakou řečí vy dva vlastně spolu mluvíte?“
První se vzpamatoval Bohouš. „Vy jste nepoznal Starobejčtinu?“
„Nechápu. Staro co?“
„Myslí původní řeč našich předků – Bejků. Mám pravdu, pane Křivane?“
„Správně, hned se pozná vzdělaný člověk, pane faráři. Pokusíme se tímto způsobem přesvědčit Marťany, že naše inteligence je trochu dál než psí štěkot.“
„Když myslíte, nic vám nebrání,“ svoluje Kovkop a ukazuje směr dalšího přesunu. Cestou rozsáhle popisuje situaci na náměstí a parku. Světové agentury našly pouze sežehnuté koruny stromů a jinak nic. Žádná senzace se nekoná.
„Jsme na místě, pane Křivane,“ přerušuje farář monolog kolegy Kovkopa. „Nyní můžete prokázat důvtip a um. Pro vás, autora tak zajímavé knihy (myšlena je kniha Huťáci) nebude problém navázat kontakt s mimozemskou civilizaci.“
Z hlasu faráře zazněl vysoký tón ironie mixovaný barvou posměchu.
„Kdo z vas je Krživan?“
Leknutím se všichni otočí k psí boudě o velkosti 4 + 1 s terasou a bazénkem. Hlas se ozval právě z bazénku, kde voda pomalu přechází do varu. Z oblak páry se vynořil vůdce Marťanů.
„Vy u-mí-te mlu-vit?“ zakoktává se leknutím Kovkop.
„Tak dobrže jako vy ne. Vice nas Ba-ry nenaucil. Kdo z vas je Krživan? Nikde neny videt.“
„Já jsem Křivan.“
„Vy nebyt Krživan ani Leos ani Dzžordž?“
„Já jsem Bohouš Křivan. Leoš a Džordž jsou moji synové. Odkud je znáte?“
„Leos a Dzžordž byli před nedlouho u nas doma, kam vy rikat Mars.“
„Co je to za pitomost,“ neovládá se opět pan farář, ale je umlčen ostrým pohledem Kovkopa: „Je to dobrý, pane Křivan, pokračujte.“
„Já měl za to, že všechno, co mi synové vyprávěli, si vymysleli?“
„Proc by si tak inteligentní tvory museli něco vymysleli? Nemají to potreba.“
„Proč o vás nemluvili. Museli vás přece vidět.“
„Oni nas nemohla videt, ale my videt ona. Jen jednou ja vyslal na pomoc svého zaka, aby pomohla Pepino. Roztrhla se mu obleka. Zalepila mu ta dira vlastní telo. Jinak Pepino nevratil domu.“
„Přesvědčil jste mne. Skutečně mělo dojít k poškození skafandru. Mockrát děkuji, jménem svým a celé planety Země, za záchranu.“
„To byt v poradek, jak vy rikat olrajt. Zato poradek neny tady u Ba-ry. Ma v kozich nejaké malá kosmonaut a ta ho cucat a cucat. To si nenechat zadna inteligentny tvora. Moc se omlouvat za nase chyba a radi by my pokracovat v zapocaty hovor.“
„Dobře. Já jsem zde pouze host, jako vy. Zde pan Kovkop vás zavede na místo, kde proběhne setkání s hlavou knížectví.“
„Dekovat a prosit pan Kovkop, aby nas vedla cesta za hlava toho knizectvi.“
Oslovený Marek Kovkop se rozzářil blaženě jako sluníčko. Převzít roli hostitele mu nečiní větších problémů.
-------------------------------- <Pokračování příště>
Dvacátá třetí část vyjde v úterý 9. března v přibližně stejném čase.
