S posledními tóny fugy ustal i vítr. Ti, kdo byli přítomni nevšední produkce, byli tak šokování, že nebyli schopni zatleskat. Samotný Mistr Botte vůbec nechápal, k čemu se vlastně propůjčil. Bez zbytečných slov opustili podzemní prostory.
Tím víc jsou překvapeni situací venku.
Vyděšení turisté s vytřeštěnýma očima hledí zpět ke skalám. Mnozí se ještě klepou hrůzou. Už se chystali vstoupit mezi Ďáblovy varhany, když byli sraženi k zemi. Nad jejich hlavami nastalo peklo. Ani ruce na uších neutišily ďábelské zvuky.
Ze všech domů vyběhli lidé. Vůbec nechápali co se děje. Zda se nežene uragán nebo jsou blízko epicentra jaderné katastrofy. Nechápali, ani když varhany utichly.
To netušili, že největší šok je ještě čeká.
Všechny mobilní telefony, a nebylo jich v centru Bejků právě málo, začaly vyzvánět.
Nikoliv různé tóny a melodie.
Jediný zvuk.
Vyzvánění zvonů. Bim, bam, bim, bam ...
Než se lidi vzpamatovali a telefony stačili vypnout, telefony umlkly.
Nikdo netušil o co gou, až na jediného.
Georgovi se vybavilo povídání, které mnohokrát slýchal od babičky.
Bylo jim poslední Libušino proroctví.
„Až se Blaničtí rytíři nechají ukecat rudými bratry a usnou v sametu, bude Česká zem bezbranná. Vydaná na pospas nesplnitelným slibům, drancovaná zloději zleva doprava a zpět. K moci se dostanou hloupá a nenasytná hrabata z rodu Drákula. Vysají ze země poslední krev nutnou k výživě budoucích generací. V čase ne ještě nejvyšší nouze se v Praze rozezní všechny zvony.
Zvony života a smrti.
Do roka se národ přiblíží k okraji propasti, aby se následující den probudil opět na vrcholu. Zbaven všech loupeživých rytířů, kteří pád do propasti již neustanou."
Závěrečnou pasáž si Georg ne a ne vybavit. Jak tak přemýšlí, vůbec si nevšímá, že se vrátil zpět do vylidněné restaurace, kde běžela televize. Vysílání TV1 je přerušeno mimořádnými zpravodajskými vstupy.
Známá tvář paní redaktorky Poláčkové se nedá přehlédnout. Nachází se v Knížectví Bejky a v přímém přenosu snímá dílo Ďáblových varhan. Slibuje divákům, že podniká kroky, aby před kamery přivedla knížete Radomysla 48. Následuje střih a jsme obrazem v Praze. U mikrofonu je populární redaktor Sláva Koutný. V Praze se stala nevídaná věc. Bez jakékoliv vysvětlitelné příčiny se rozezněly všechny zvony. V Praze nastala panika a vyděšení lidé opouštějí město. Všechny výpadovky z Prahy jsou totálně zablokovány a vládne chaos.
Georg zírá na televizi a sleduje děsivou scénu v Praze.
Velmi rychle se vzpamatuje a vychází ven. Hledá místo, kde by se měla nacházet kamera TV1 s redaktorkou Poláčkovou.
„Dobrý den, zdravím diváky v Čechách i na Moravě."
„Dobrý den, kníže. Můžete nám něco říct k tomu, čeho jsme byli dnes svědky?"
„Velice rád. Dříve bych promluvil k obyvatelům Prahy a nejbližšího okolí. Před chvíli jsem viděl, jak v panice opouštíte Prahu. Jestli můžete, zastavte na chvíli motory a vyslechněte mne. Rád bych vám vyprávěl jednu pověst, která ve vaší literatuře nemá historický podklad. Znám ji od své babičky..."
Georg převyprávěl pověst o posledním Libušině proroctví.
„Zajímavá historka. Myslíte si, že je pravdivá?"
„Předává se u nás z generace na generaci, a pokud se dožiju vnoučat, budu ji vyprávět i jim. Obsah si musíte vyložit sami."
„Dobře. Domnívám se, že vaše sdělení se dostane i do dopravního hlášení a panika se zklidní. Přesto mne napadá souvislost mezi úkazem, který nazýváte Ďáblovými varhanami a zvony v Praze. Máte nějaké vysvětlení?"
„Spojitost není vyloučena. Větrný poryv, jaký jsme zde nezaznamenali nejméně 200 let, vyvolal v Ďáblových varhanách rezonanci s nevšední energií. Geologie je mým koníčkem a proto vím, že v určité hloubce protíná knížectví tentýž zlom jako Prahu. Tolik mé vysvětlení. Rozhodně není důvod k jakékoliv panice. Nechtějte však po mně, abych se vměšoval do vnitřních záležitostí České republiky."
Víc informací se diváci TV1 a ani jiné agentury nedozvěděli.
Tajemství Ďáblových varhan zůstane zahaleno. V tom se shodli všichni, kdo byli tu dobu dole.
-------------------------------- <Pokračování příště>
Osmnáctá část vyjde v úterý 12. ledna ve stejnou dobu.
