Neuplynulo pět minut a kolem bývalého kulturáku se dějí věci. Budova je obklíčena ozbrojenými muži. Vůbec se neukrývají. Stojí v pravidelném rozestupu a bedlivě sledují okna v přízemí. Z horních oken je sleduje Georg alias kníže Radomysl 48.
„Co má tohle znamenat," vlítne do ordinace Boženka (doktorka Vlková, toho času ministryně zdraví).
„Myslíš venku?"
„Co znamenají venku ti chlapi?"
„Opravdu chlapi?"
„Ještě vidím dobře."
„Řekla jsi ženským v sále, že jsem tady?"
„To víš, že řekla. Přece v tom holky nenechám."
„V čem je nenecháš?" ptá se klidně Georg.
„Já mám vědět, jakou bejkárnu chystáte?"
„Přemýšlej trochu. O co jde dole ženám? Co jim chybí? Na co si stěžují?"
„Že si jich chlapi doma nevšímají."
„Tak jim trochu pomůžeme, ne? Nebude vadit, když s děvčaty hodím slovo?"
„Můžeš zkusit. Jsou podrážděny jako vosy."
Než sestoupili dolů, dal ješte Georg telefonem instrukce veliteli gardy, která budovu drží v šachu.
„Dobrý den dámy," slušně pozdravil Georg skupinku žen.
„Á, kníže pán se ráčil dostavit osobně. Sám si netroufne. Bez doprovodu ani ránu."
„Děkuji za přivítání, Jarmilko. Mohu se zeptat, v kolik bude dnes oběd?"
„Pokud sis jej uvařil, tak nejspíš v poledne."
„Pst. Klid prosím. Nepřišel jsem se hádat. Naopak vám chci pomoct. Jste v bryndě všechny. Chlapi ještě hlad nemají, ale znáte je. S plným panděrem jsou líní jako vši. Ale bez oběda, nevím, nevím."
„No a co. Když nedostanou doma, půjdou do Šatlavy."
„Vážně? Říkala jsi, Pavlo, „když nedostanou doma". Nemusí jít hned do hospody. Kolem běhá tolik hezkých ženských, které by po něm sáhly všemi deseti. Nemám pravdu, Boženko?"
„Na mne je už kapku mladší, ale nebránila bych se."
„Bacha, přijela televize," oznamuje jedna z žen u okna.
„Ti mi zde ještě chyběli," procedí Georg. „Takže holky, mám pro vás návrh, jak se ze všeho vykroutit. Doslova. Venku stojí chlapáci. Dávám slovo, že jsou totálně nadrženi. Stěžují si, že je po večerech odbýváte a musí do hospody. Dokážete jim, že nemají pravdu?"
„A proč bychom měly?"
„Kruciš, Pavlínko, jak ti mám říct jinak, abys toho svýho okamžitě vzala za ruku a hned v parku jej svedla."
„Nemáš horečku, Georgu?"
„Nemám, Jarmilko, ženuško milovaná. Tak ještě jeden návrh. Kdo přinese do čtrnácté hodiny důkaz, že svedl bejka, tomu z vás zaplatím oběd v Šatlavě pro celou rodinu."
„To se máme všechny jít válet do parku? Nebude nás nějak moc?"
„Místo není podmínkou. Navíc nám tady šmejdí televize. Vidím paní redaktorku Poláčkovou."
„Technický dotaz, Georgu. Co když chlapi nepůjdou?"
„Malý moment. Vidíte, že se seřadili před vchodem. Udělím pokyny a až budu hotov zamávám. Jasný?"
Georg, nyní kníže Radoslav, vyšel ven. Z oken sálu je vidět, jak přijímá hlášení od velitele gardy.
„Dejte pohov, veliteli."
„Pohov."
„Bejci, jsem na vás hrdý. Vidím, že jste opravdovými chlapy. Přesto vás čeká ještě jeden úkol. Věřím, že jej splníte beze zbytku. To, nač jste se během dnešního dne připravovali, můžete okamžitě realizovat. My ostatní, zasloužilí bejci, kteří jsme své povinnosti již splnili, budeme na vás hrdi. Osud naší země je ve vašich... Ano, schopnostech. Nebudu zdržovat. Vím, jak jste nedočkaví splnit úkol. Nepřátel, vlastně žen, se nelekejte a na množství nehleďte. Nedejte se zahanbit. Veliteli, zbytek akce je na vás," dokončil proslov kníže Radoslav a vyslal do oken smluvený signál.
Teprve nyní si Georg všiml redaktorky Poláčkové s kamerou a muže stojícího vedle ní. Nemusí pátrat v paměti dlouho. Nečekaným hostem je ztracený kamarád, Bohumil Křivan.
„Miláčku, nepůjdeme příkladem?"
„Neblbni, Jarmilko, tři kluci ti nestačí?"
„Nebo si myslíš, že jsem stará?"
„Ne, to si nemyslím. Jsi krásná a úžasná. Jenže máme hosty. Přijel kamarád."
„Podívej se, jeden z tvých hochů, zůstal volný. Zeptám se, jaké má rozkazy."
„Smůla kotě. Jiřinka se zdržela."
„No a, Jiřinka je zase moje kámoška. Neříkal jsi náhodou, na množství nehleďte?"
„To nebylo myšleno na nás."
„Jak nebylo? Tak mi poraď, kde splaším poukázku na oběd do Šatlavy."
--------------------------------- <Pokračování příště>
Čtrnáctá část vyjde v úterý 15.prosince ve stejnou dobu.
