Bejky - 11. Mobilizace

Hymna dozněla a členové vlády se rozešli. Kromě pana faráře, vlastně ministra Jarovského, a knížete Radomysla v zasedačce nikdo nezůstal. Sedí na svých místech a jen tak rozjímají.

„Vaše Jasnosti," prolomil mlčení farář - ministr, „nejsem si jistý, jak mohu vyložit vaše poslední slova?"

Kníže pozvedl hlavu a teprve nyní si všiml, že není sám. „Jednoduše - milujte se a množte se?"

„Vaše formulace zní i jako nabádání k cizoložství."

„Otče, vaše desatero už je dávno a dávno pošlapáno. Jestli mohu prosit, vynechejte v oslovení Jasnost. Pro vás jsem stále Georg."

„Dobře, zeptám se ještě jednou a přímo. Budeš stavět na rodině nebo volných svazcích?"

„V žádném případě nechci tolerovat vztahy, ze kterých nemohou fyzicky vzejít děti. Ostatní ať si dělají, co chtějí. Jsou dospělí."

„Myslíš svou ženu a Mrskovou?"

„Pokud jste je viděl, musíte mi dát za pravdu. Vyženu mrchu z domu."

„Moc brzo ti stoupla moc do hlavy. Tak se moudrý panovník nechová."

„Proč? V Česku je mezi politiky zcela běžné, že ve vrcholné pozici vymění starou manželku za mladou. Navíc, já si mohu dělat, ve svém knížectví, co chci."

„Můžeš, ale můžeš být i lehce svržen. Třeba samotnými ženami. Nevíš, že jejich pěvecký spolek Pěnic je jen zástěrka, aby se mohly nerušeně scházet?"

„Ne, slyším poprvé. ... No nazdar, tak ony si užívají bestie všechny?"

„Já myslel, že o tom víš. Právě proto jsem si říkal, že kdyby se povedlo je rozeštvat pomocí několika nevěr, měl bys vyhráno. Mně se tvůj nápad líbil."

Na dveře se ozvalo zaklepání. Vstoupil ministr války Ťuhýk.

„Jdeš mi, Jirko, jako na zavolanou. Vyhlašuji mobilizaci."

Jirka nechápavě pohlédl na pana faráře. Ten jen pokrčil rameny.

„Klídek. Mobilizace proběhne v utajení, nikým neodhalena. Nepřítel je již zde, ale my se nedáme a zvítězíme."

„Nikoho jsem neviděl. Vy ano, pane faráři?"

„Já ano, kníže má pravdu. Čeká nás těžký boj."

„Nás? I kníže půjde do boje?" stále nechápe Jirka. Připadá si jako mezi blázny.

„Pochopil jsi, co jsem říkal na závěr sestavení vlády?"

„Nejsem si jistý, ale měl jsem pocit, že máme balit holky, aby byly děti. Nic proti. Jen nevím, kdo bude platit alimenty?"

„Chytrý chlapec. Já věděl, že jsi na správném místě," bere kníže Jirku přátelsky za rameno. „Před chvíli jsem se doslech, že máme problém jménem pěvecký sbor Pěnice."

„Když jsem chtěl do sboru vstoupit, nevzaly mne, protože prý nemám hlas. Poslechněte sami, že hlas mám," nadechuje se Jirka ke zpěvu...

„Ticho, věříme ti. Vzpomínej, mají mezi sebou chlapa? Nevíš. Pane faráři, co říkají vaše zdroje?"

„Až na Jeronýma Větvičku nikoho."

„Chápeš, Jirko? Větvička není chlap. Ten se nepočítá. Jinak nikdo."

„Ony baby jedny jako mezi sebou tento?"

„Jo. Tento."

„Křtiny pamatují Bejky naposled před dvěma roky a to byli ještě přespolní," poznamenává farář.

„Máte seznam, pane faráři?" ptá se Jirka.

„Jaký seznam?"

„Jestli mám vézt válku, musím znát nepřítele. Podle toho zvolím strategii a určím koho, na který objekt, nasadím."

Farář mrkne spiklenecky na knížete a hned píše jména Pěnic na papír, který mu přisunul Georg.

„Fijůů," hvízdl Jirka překvapení, když nahlédl přes rameno faráře a soustrastně pohlédl na knížete. „Tak vy taky?"

„Je to tak. Nejsem sám."

„Mohu s vámi počítat?"

„Stejně, jako s většinou postižených. Jen dej pozor na utajení. Pokud nás někdo zradí, jsme v háji."

„Nebojte se, znám každého. Dnes obejdu pár kluků a na zítřek bych ohlásil manévry."

„Bacha, zítra je neděle a ženským bude divný, když chlapi nepůjdou na pivo. Klidně ať přijdou pozdě na oběd, ale hospoda musí být plná jako každý jiný večer."

„Jasně. Tak zítra v deset," padám.

„Počkej. Co jsi vlastně chtěl?"

„Už nic. Jen jsem viděl ráno vaší ženu s paní Mrskovou, jak dávaly zabrat Pepkovi. Tím," mává Jirka s papírkem od faráře, „se vše vysvětluje..."

Krátce po odchodu Jirky se rozloučili i farář s knížetem.

--------------------------------- <Pokračování příště>

Jedenáctá část vyjde v úterý 1. prosince ve stejnou dobu.