Uzel romského problému

Několik článků různých autorů zveřejněných v posledních týdnech jakoby naznačovalo novou vlnu zájmu o romský problém. Není divu; doba, kdy se téma největší národnostní menšiny v zemi znovu dostane do popředí, se blíží.

Diskuze o Romech v České republice se vracejí v cyklech. Střídají se období, kdy téma ustupuje ze zájmu, s dobami, kdy se opět vrací na scénu veřejné debaty. Je to tak správně. Vždy jednou za čas je třeba přehodnotit každý vážný dlouhodobý problém, zjistit, jestli se s jeho řešením pokročilo a kterým směrem jít dál.

A to je to, co by mělo v nové diskuzi o Romech být od počátku na prvním místě. Zjištění pravého stavu věcí.

Jestli vznikne nová diskuze, nesmíme dopustit, aby v emocích a křiku zanikl věcný, racionální přístup. Znovuotevřená veřejná debata nesmí zdegenerovat v arénu, v níž se špinavé příležitosti chopí nabízeči hloupých řešení, která žádnými řešeními nejsou. Musí se od počátku mluvit o jediném – máme-li o problému mluvit, musíme problém znát.

Protože to je hlavní potíž celého romského tématu. My ho neznáme. Jako společnost ho neznáme. Nemáme tvrdá data. Nemáme data o školní docházce, o vzdělání, o kriminalitě, o sociálním stavu romské menšiny. V jednom z minulých cyklů diskuze o problému zvítězil názor, že tato data mít nesmíme. Že je nesprávné je chtít, že řešení romského problému pomůže, když nebudeme znát fakta.

Odmítnutím tohoto nesmyslu musí začít cyklus nový. Protože jestli je něco zcela jasné, tak je to poznání, že se zavázanýma očima se i romský uzel rozplétá hůře.